Julie K. Smith, narozená 18. srpna 1967 v Norimberku v Německu, je americká herečka známá především svým působením v B-filmech a softcore produkci. Začala s herectvím již v devíti letech a v mládí studovala herectví u renomované pedagožky Stelly Adler.
Počátky kariéry a mainstream
Svou filmovou kariéru odstartovala v roce 1976 malou, neuvěřitelnou rolí v muzikálu Bugsy Malone režiséra Alana Parkera. Její první výraznější role přišla v roce 1987 v komedii Pretty Smart, kde ztvárnila postavu Samanthy Falconwright, bohaté svůdnice na soukromé škole v Řecku. V tomto filmu se objevila po boku začínající Patricie Arquette, pro kterou to byl filmový debut. V pozdních 80. a raných 90. letech se objevila v několika mainstreamových filmech jako Disorderlies (1987), Mankillers (1987), Angel III: The Final Chapter (1988) a The Last Boy Scout (1991), většinou však v menších, často nemluvících rolích.
Kariéra v B-filmech
V únoru 1993 se stala dívkou měsíce časopisu Penthouse, což jí otevřelo dveře do světa softcore filmů, kde začala dostávat hlavní role. V polovině 90. let se stala stálicí tohoto žánru a navázala dlouhodobou profesionální spolupráci s režisérem Jimem Wynorskim. Proslavila se především v sérii parodií na známé filmy, což jí vyneslo přezdívku "Královna B-filmových parodií".
Spolupráce s Andy Sidarisem
Významnou kapitolou v její kariéře byla spolupráce s režisérem Andy Sidarisem, v jehož akčních filmech ztvárnila postavu agentky s kódovým jménem "Cobra". Objevila se v jeho snímcích Day of the Warrior (1996) a L.E.T.H.A.L. Ladies: Return to Savage Beach (1998). V těchto filmech, kombinujících akční scény s erotickými prvky, prokázala svůj talent pro žánrové role. Jako agentka Cobra byla součástí tajné organizace bojující proti zločinu, přičemž její postava vynikala nejen fyzickými přednostmi, ale i schopností vypořádat se s nebezpečnými situacemi.
The Bare Wench Project
Jedním z jejích nejznámějších filmů je The Bare Wench Project (2000), parodie na úspěšný horor The Blair Witch Project. V tomto snímku ztvárnila postavu Chloe, jednu ze čtyř vysokoškolských studentek, které se vydávají do hor pátrat po pravdě o místní legendě zvané "Bare Wench". Film se stal natolik populárním, že vzniklo několik pokračování, ve kterých se Smith také objevila. Její ztvárnění parodické verze slavné scény s baterkou z původního filmu je považováno za jeden z nejpamátnějších momentů její kariéry.
Pozdější kariéra a návrat
V roce 2005 oznámila svůj odchod z herectví po dokončení filmu The Witches of Breastwick, jak bylo zdokumentováno v dokumentu Popatopolis. V roce 2007 se však vrátila před kameru a pokračovala ve spolupráci s režisérem Wynorskim. V následujících letech se objevila v několika dalších filmech, včetně titulů jako Cleavagefield (2009), The Hills Have Thighs (2010), Sexy Wives Sindrome (2011), Bare-Naked Survivor Again (2013), Hypnotika (2013) a Dirty Dead Con Men (2018), který je zatím jejím posledním známým filmem.
Odkaz a význam
Julie K. Smith je považována za jednu z ikon B-filmů 90. let a počátku 21. století. Během své kariéry natočila více než 50 filmů a stala se jednou z mála hereček, které se objevily jak v časopise Playboy, tak v Penthouse. Její schopnost kombinovat komediální talent s fyzickou přitažlivostí z ní učinila vyhledávanou herečku pro specifický žánr filmů, který si i přes nízké rozpočty našel své věrné publikum. Svým přístupem k práci a profesionalitou si vysloužila respekt režisérů, s nimiž spolupracovala, což dokazuje i její dlouhodobá spolupráce s Jimem Wynorskim a Andy Sidarisem.