Giulio Massimini

Giulio Massimini, narozen 29. května 1926 v Římě, zemřel 26. června 2006 v Římě, byl italský herec, který se proslavil především jako charakterní herec v italských komediích. Počátky kariéry Giulio Massimini zahájil svou uměleckou dráhu ve čtyřicátých a padesátých letech, kdy se věnoval kabaretním vystoupením a varieté (Avanspettacolo a Rivista). Na divadelních prknech debutoval v roce 1944 v Teatro Savoia v Římě. V počátcích své kariéry používal umělecké jméno "Giulio Massimi", kdy zkrátil své pravé příjmení, které později v kinematografii začal používat v plném znění. Jeho komediální talent, formovaný v kabaretním prostředí, mu později otevřel dveře do světa filmu. Filmová kariéra Massimini se stal jednou z rozpoznatelných tváří italské kinematografie, zejména v žánru komedie. Od sedmdesátých do devadesátých let se objevil v mnoha úspěšných italských komediích, kde často ztvárňoval menší, ale významné role. Mezi jeho nejznámější filmy patří Delirium (1987), režírovaný Lambertem Bavou, kde se objevil po boku Sereny Grandi v tomto italském giallo hororu. Dále účinkoval ve filmu Desiderando Giulia (1986), kde hrál vedle Johana Leysena a Valerie D'Obici. Významnou roli ztvárnil také v komedii Un povero ricco (1983, v anglickém překladu Rich and Poor), režírované Pasqualem Festa Campanile, kde hrál policejního komisaře. Film vypráví příběh bohatého inženýra, který je posedlý myšlenkou, že by mohl zchudnout, a proto se rozhodne dočasně opustit svůj luxusní domov a žít jako chudák. Fantozzi a italská komedie Massimini se významně zapsal do historie italské kinematografie svou účastí v populární filmové sérii o nešťastném účetním Ugo Fantozzim, kterou vytvořil a ztvárnil Paolo Villaggio. Objevil se v několika filmech této série, včetně Fantozzi in paradiso (Fantozzi v nebi, 1993), kde hrál kněze na prvním pohřbu, a Fantozzi - Il ritorno (Fantozzi se vrací, 1996). V dalším díle Fantozzi va in pensione (Fantozzi odchází do důchodu, 1988) ztvárnil roli dědečka v parku. Tyto filmy patří mezi kultovní díla italské komediální kinematografie a významně ovlivnily italskou populární kulturu. Další filmografie a charakteristika tvorby Kromě výše zmíněných filmů se Massimini objevil také v dalších známých italských komediích jako Fracchia la belva umana (Fracchia: Lidská bestie, 1981), Horse Fever (Koňská horečka) a Ho vinto la lotteria di Capodanno (Vyhrál jsem novoroční loterii). Jeho filmografie zahrnuje desítky filmů, kde často ztvárňoval menší, ale výrazné role policistů, úředníků, kněží a dalších charakterních postav. Massimini byl známý svou schopností přesně vystihnout typické italské charaktery a svým komediálním talentem, který mu umožnil stát se jednou z rozpoznatelných tváří italské kinematografie druhé poloviny 20. století. Jeho herecký styl byl charakteristický pro italskou komedii té doby, s důrazem na výraznou mimiku a situační humor. Giulio Massimini zemřel v Římě ve věku 80 let, zanechávajíc za sebou bohaté filmové dědictví, které dodnes představuje důležitou součást italské filmové historie, zejména v oblasti komedie.