Tana Mascarelli

Tana Mascarelli (22. listopadu 1908, Bobovišće, Brač, Chorvatsko, Jugoslávie – 10. listopadu 1991, Split, Chorvatsko) byla chorvatská herečka, která se narodila jako Tanja Ostojić. Během své dlouhé herecké kariéry se stala významnou představitelkou jugoslávské kinematografie, především v období 50. a 60. let 20. století. Počátky kariéry Svou filmovou kariéru zahájila Tana Mascarelli v poválečném období, kdy se jugoslávská kinematografie teprve rozvíjela. Její filmový debut přišel v roce 1946 ve snímku Slavica, který patřil mezi první jugoslávské poválečné filmy. Skutečný průlom v její kariéře však nastal v roce 1952, kdy ztvárnila roli matky ve filmu U oluji (In the Storm) režiséra Vatroslava Mimici. Tento kriminální melodramat, odehrávající se v malém dalmatském městečku na pobřeží Jaderského moře, sleduje osud vdovy Růženy, která se pokouší o sebevraždu. Vrchol kariéry v 60. letech Šedesátá léta představovala pro Tanu Mascarelli vrchol její filmové kariéry. V roce 1960 se objevila ve významném sci-fi dramatu Atomic War Bride (Rat) režiséra Veljka Bulajiće. Film získal tři ocenění Golden Arena na filmovém festivalu v Pule v roce 1960 a byl nominován na Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 1962 ztvárnila roli Marinkovy matky v oceňovaném válečném dramatu Kozara, které režíroval opět Veljko Bulajić. Tento film, zachycující boj jugoslávských partyzánů proti Němcům během druhé světové války, získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Pule a Zlatou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě. V roce 1964 se Tana Mascarelli objevila hned ve třech významných filmech. V komedii Lito vilovito (Mad Summer) režiséra Obrada Gluščeviće ztvárnila postavu šjory Marije. Tento film, odehrávající se během turistické sezóny v dalmatském městečku, sleduje tři mladíky, kteří se každý svým způsobem snaží okouzlit zahraniční turistky. Ve stejném roce si zahrála roli Matiny matky v modernistickém dramatu Prometej s otoka Viševice (Prometheus from the Island of Viševica) režiséra Vatroslava Mimici. Tento film, který získal Velkou zlatou arenu za nejlepší film na festivalu v Pule v roce 1965, vypráví příběh středního manažera, který se vrací na svůj rodný ostrov, aby se zúčastnil odhalení pamětní desky věnované místním partyzánským hrdinům. Třetím významným filmem z roku 1964 byl Svanuće, kde ztvárnila roli matky. Pozdější kariéra V následujících letech pokračovala Tana Mascarelli v natáčení, i když často v menších rolích. V roce 1965 se objevila ve filmu Ključ (The Key) jako nemocná stařena Amalija Jurak. V roce 1968 hrála ve filmu Opatica i komesar (A Nun and a Commissar) a v roce 1969 se objevila v epickém válečném filmu Bitka na Neretvi (Battle of Neretva) jako venkovanka v koloně. V roce 1971 ztvárnila roli Baby Andjuky v televizním seriálu Prosjaci i sinovi (Beggars & Sons, Inc.). Její poslední významnou rolí byla postava matky ve filmu Muke po Mati (Passion According to Matthew) z roku 1975, který režíroval Lordan Zafranović. Tento film vypráví příběh dělníka ze splitské loděnice, který žije se svou stárnoucí matkou a manželkou, zatímco se snaží prosadit jako boxer. Její poslední filmovou rolí byla babička, která nechce dát kozu, ve filmu Letači velikog neba z roku 1977. Odkaz Tana Mascarelli patří mezi významné představitelky jugoslávské kinematografie, která se podílela na mnoha důležitých filmech své doby. Ačkoli často hrála vedlejší role matek a stařen, její výkony byly vždy přesvědčivé a autentické. Během své více než třicetileté kariéry se objevila ve více než 30 filmech a zanechala nesmazatelnou stopu v chorvatské a jugoslávské filmové historii. Zemřela 10. listopadu 1991 ve Splitu ve věku téměř 83 let.