Rudolph Lothar

Rudolph Lothar (25. února 1865, Budapešť, Maďarsko – 2. října 1943, Budapešť, Maďarsko) byl rakouský dramatik, libretista, kritik a esejista. Narodil se jako Rudolf Lothar Spitzer a během své kariéry používal pseudonym Rudolph Lothar. Vzdělání a raná kariéra Lothar studoval nejprve právo ve Vídni, později filozofii a filologii v Jeně, Rostocku a Heidelbergu, kde v roce 1890 získal doktorát. Po studiích žil nějaký čas v Paříži, kde navázal kontakty s významnými osobnostmi kulturního života, včetně bratrů Edmonda a Julese de Goncourtových. V letech 1889-1907 pracoval jako fejetonista pro vídeňské noviny Neue Freie Presse a v letech 1898-1902 vydával vlastní týdeník Die Wage. Později, v letech 1907-1912, působil jako redaktor v berlínském Lokalen Anzeiger, kde v roce 1912 založil divadlo Komödienhaus. Literární a divadelní tvorba Lothar byl plodným autorem, který psal dramata, komedie, romány a eseje. Mezi jeho nejpopulárnější divadelní hry patřily König Harlekin (1900), Casanovas Sohn (1920) a Der Werwolf (1921). Jeho literární díla často obsahovala erotické motivy a vykazovala bystré psychologické vhledy. Významná byla také jeho historická studie Das Wiener Burgtheater, která byla postupně rozšiřována v několika vydáních mezi lety 1899 až 1934. Lothar se rovněž věnoval teoretickým pracím o dramatu, včetně studií Henrik Ibsen (1902) a Das deutsche Drama der Gegenwart (1905), v nichž zastával názor, že drama je aplikovanou psychologií. Operní libreta a filmové scénáře Významnou součástí Lotharovy tvorby byla operní libreta. V roce 1904 napsal libreto k opeře Tiefland (Nížina) skladatele Eugena d'Alberta, které bylo založeno na katalánské hře Terra baixa od Àngela Guimerà. Tato opera měla premiéru v Praze a stala se jedním z jeho nejznámějších děl. Pro d'Alberta vytvořil také libreto k opeře Liebesketten (1912), opět na motivy díla Àngela Guimerà. V roce 1931 napsal libreto k opeře Friedemann Bach skladatele Paula Graenera, založené na stejnojmenném románu Alberta Emila Brachvogela. Filmová kariéra Lotharův přínos pro filmový průmysl byl významný, ačkoli méně známý než jeho divadelní a literární tvorba. Jeho divadelní hra The Red Cat (1934), kterou napsal společně s Hansem Adlerem, se stala předlohou pro několik filmových adaptací. Nejznámější z nich je muzikálová komedie That Night in Rio (1941) režiséra Irvinga Cummingse s Alice Faye, Donem Amechem a Carmen Mirandou v hlavních rolích. Film vypráví příběh amerického baviče, který se stane dvojníkem brazilského bankéře. Stejná hra byla adaptována také jako Folies Bergère de Paris (1935) a On the Riviera (1951). Další významnou adaptací Lotharova díla byl film The Boudoir Diplomat (1930), romantická komedie režírovaná Malcolmem St. Clairem, založená na hře The Command To Love, kterou Lothar napsal s Fritzem Gottwaldem. Film byl natolik úspěšný, že vznikly i jeho jazykové verze ve španělštině, němčině a francouzštině. Lothar je také uváděn jako autor předlohy k filmu The Face Behind the Scar (1937), režírovaném Victorem Hanburym. Po nástupu nacismu v roce 1933 působil Lothar jako divadelní kritik ve vídeňském Neues Wiener Journal. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 uprchl před nacisty do rodného Maďarska, kde v roce 1943 zemřel.