Antonella Lualdi

Antonella Lualdi, narozená 6. července 1931 v Bejrútu (Libanon) jako Antonietta de Pascale, byla významná italská herečka a zpěvačka. Narodila se italskému otci a řecké matce, díky čemuž vyrůstala jako multilingvální talent plynně hovořící arabsky, francouzsky a italsky. Počátky kariéry Svou hereckou dráhu zahájila v roce 1949 poté, co vyhrála soutěž nových talentů pořádanou filmovým časopisem Hollywood. V soutěži byla představena jako "Signorina X" ("Slečna X") a čtenáři byli vyzváni, aby jí vybrali umělecké jméno. Před zahájením filmové kariéry pracovala jako modelka a pózovala pro různé módní časopisy. Její filmový debut přišel díky režisérovi Mariu Mattolimu, který ji obsadil do hlavní role ve svém hudebním filmu The Young Girl (1949). Zlatá éra v 50. a 60. letech Antonella Lualdi se rychle stala jednou z nejvýraznějších tváří italské a francouzské kinematografie 50. a 60. let. Její sláva v tomto období byla srovnatelná s hvězdami jako Lucia Bose nebo Gina Lollobrigida. Mezi její nejvýznamnější filmy patří The Red and the Black (1954) režiséra Clauda Autant-Lary, kde hrála po boku Gérarda Philipa. Tento francouzsko-italský historický drama film získal cenu francouzského Syndikátu filmových kritiků za nejlepší film roku 1955 a Grand Prix de l'Académie du Cinéma ve stejném roce. Dalším významným filmem v její kariéře byl Andrea Chenier (1955), francouzsko-italské historické hudební melodrama režírované Clementem Fracassim. V tomto snímku, volně založeném na stejnojmenné opeře Umberta Giordana o básníkovi z 18. století, ztvárnila mladou aristokratku, která je spolu se svým milovaným básníkem odsouzena ke gilotině. V roce 1959 zazářila ve filmu The Big Night (La notte brava), režírovaném Maurem Bologninim podle scénáře Piera Paola Pasoliniho. Tento sociálně kritický film, známý také pod názvy Bad Girls Don't Cry nebo Night Heat, sleduje osudy mladých římských zlodějů a prostitutek během jedné noci plné dobrodružství. Lualdi zde ztvárnila postavu prostitutky jménem Supplizia. Za svůj výkon v tomto filmu získala v roce 2020 ocenění "Premio Cinema italiano Anni d'oro". Osobní život a manželství Na začátku své filmové kariéry se Antonella Lualdi seznámila s hercem Francem Interlenghim na natáčení filmu Songs on the Streets (1950). V roce 1955 se za něj provdala poté, co spolu účinkovali v několika filmech. Pár měl dvě dcery, Stellu a Antonellinu, která se později také stala herečkou. Manželé se v roce 1972 rozešli, ale nikdy se oficiálně nerozvedli. Pozdější kariéra V roce 1974 debutovala ve Francii jako zpěvačka, kde sklidila úspěch a uznání kritiky. Ve stejném roce také debutovala na divadelních prknech s komedií Le Moulin de la Galette, se kterou vystupovala v několika evropských zemích. Její herecká kariéra pokračovala i v pozdějších letech, kdy se objevila v televizním seriálu Cordier and Son: Judge and Cop (1992). Odkaz a uznání Antonella Lualdi byla známá svou podmanivou krásou a talentem, který jí umožnil ztvárňovat širokou škálu rolí. Její filmografie zahrnuje desítky italských a francouzských filmů, ve kterých často hrála po boku nejvýznamnějších herců své doby. Byla považována za jednu z nejkrásnějších a nejtalentovanějších hereček své generace, jejíž půvab a charisma zářily na filmovém plátně po dvě desetiletí. Antonella Lualdi zemřela 10. srpna 2023 v Římě ve věku 92 let, zanechávajíc za sebou bohaté filmové dědictví, které dodnes připomíná zlatou éru italské a francouzské kinematografie.