Dalibor Jedlička

Dalibor Jedlička, 23. května 1929, Svojanov u Svitav – 18. října 2018, operní pěvec. Narodil se do rodiny varhaníka, což předurčilo jeho hudební dráhu. Na brněnské konzervatoři vystudoval hru na kontrabas, zpěv studoval soukromě u profesorky Krancové a v letech 1953–1960 u profesora Rudolfa Vaška v Ostravě. Počátky kariéry a angažmá První profesionální angažmá získal v roce 1948 ve sboru brněnské operety. V následujícím roce se stal sólistou olomoucké operety a poté sedm divadelních sezón strávil ve Státním divadle v Opavě. V roce 1957 přešel do operního souboru Státního divadla v Ostravě, kde pod vedením šéfa a dirigenta Bohumila Gregora velmi rychle pěvecky i herecky vyzrál. V Národním divadle v Praze se poprvé představil jako host v titulní roli Musorgského Borise Godunova v roce 1959, o rok později zde přijal stálé angažmá a stal se sólistou opery. Členem souboru Národního divadla byl neuvěřitelných 45 sezón. V období od 19. prosince 1989 do 14. dubna 1991 působil jako šéf opery Národního divadla. Umělecký profil Dalibor Jedlička byl obdařen mimořádným hlasovým rozsahem od profundního basu po basbaryton, což mu umožňovalo ztvárnit široký repertoár rolí v operách českých, zahraničních i současných autorů. Ve Smetanových operách se uplatňoval jako Kecal v Prodané nevěstě, Beneš v Daliboru, Mumlal, Chrudoš, Matouš, Malina, Beneš i Rarach v Čertově stěně. Ve Dvořákových operách ztvárnil Vodníka v Rusalce, Filipa i Bohuše nebo Marbuela v Čertu a Káče. V janáčkovském repertoáru vynikl jako Gorjančikov, dr. Kolenatý, Revírník či Dikoj a v Řeckých pašijích vytvořil jak Fotise, tak Grigorise. K vrcholům jeho kariéry patřil sir Morosus v Mlčenlivé ženě. Prosadil se i v operách Mozartových (Figaro, Masetto, Papageno), vynikl jako Basilio v Lazebníku sevillském nebo Don Pasquale, ale i jako Kašpar v Čarostřelci, Pizzaro ve Fideliovi nebo Velký inkvizitor ve Verdiho Donu Carlosovi. Své mimořádné herecké schopnosti uplatňoval i v operách současných, například v Kašlíkově Krakatitu, Suchoňově Krútňavě, Hanušově Sluhovi dvou pánů nebo Podivuhodném dobrodružství Arthura Rowa Ivana Jirků. Mezinárodní působení a nahrávky Nabídky k angažmá ve Vídni či Miláně sice nepřijal, ale do zahraničí pronikl především jako janáčkovský interpret při nahrávce kompletního Janáčkova operního díla gramofonovou společností Decca v Londýně s dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem. Tato nahrávka byla v roce 1983 mezinárodně oceněna. Intenzivně spolupracoval s rozhlasem, televizí i gramofonovými firmami. Filmografie Dalibor Jedlička se objevil také v několika filmových a televizních záznamech oper. Mezi jeho nejvýznamnější patří účinkování v televizním divadelním představení Věc Makropulos (2001) a v televizním filmu Krásná mlynářka (1987). Tyto záznamy dokumentují jeho mimořádné pěvecké i herecké schopnosti a jsou cenným svědectvím o jeho uměleckém mistrovství. Ocenění Za své mimořádné umělecké výkony byl v roce 1975 jmenován zasloužilým umělcem Národního divadla. V roce 2015 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii opera, což bylo významným uznáním jeho celoživotního přínosu české operní scéně. Dalibor Jedlička zemřel 18. října 2018 ve věku 89 let jako respektovaná osobnost českého operního umění.