Tab Hunter

Tab Hunter, vlastním jménem Arthur Andrew Kelm, narozen 11. července 1931 v New Yorku, zemřel 8. července 2018 v Santa Barbaře, byl americký herec, zpěvák, filmový producent a spisovatel. Patřil mezi nejvýraznější hollywoodské hvězdy 50. let 20. století, kdy se díky svému blonďatému vzhledu a čistému, chlapeckému image stal idolem teenagerů. Dětství a začátky kariéry Hunter se narodil do rodiny, kde vládl drsný otec, který bil svou manželku i oba syny. Po rozvodu rodičů se s matkou Gertrude Gelien a bratrem přestěhoval do Kalifornie. V patnácti letech se pokusil zfalšovat svůj věk, aby se mohl stát členem pobřežní stráže, ale jeho podvod byl odhalen. Díky své lásce ke koním začal pracovat na jezdecké akademii. K filmu se dostal bez předchozích hereckých zkušeností, když ho objevil agent Henry Wilson, který mu také vymyslel umělecký pseudonym Tab Hunter. Hvězdná kariéra v 50. letech Jeho průlomová role přišla v roce 1955 ve válečném dramatu Battle Cry, kde ztvárnil mladého mariňáka Dannyho, který má poměr se starší ženou, ale nakonec se ožení s dívkou od vedle. Film byl natočen podle bestselleru Leona Urise a stal se třetím finančně nejúspěšnějším filmem roku, čímž upevnil Hunterovu pozici jako jednoho z hollywoodských nejžádanějších mladých romantických hrdinů. Společnost Warner Bros. s ním uzavřela na sedm let výhodnou smlouvu a pečlivě budovala jeho hvězdný image. V padesátých letech byl Hunter snem dospívající mládeže, která se s ním ztotožňovala v mnoha filmech jako byly The Sea Chase (1955) nebo dva barevné snímky po boku okouzlující osmnáctileté Natalie Wood - The Girl He Left Behind a The Burning Hills, oba v roce 1956. Do Natalie Wood byl Tab údajně zamilován a ona do něj, ale ve vztahu bránila Nataliina ambiciózní matka. Do Nataliiny smrti však zůstali nejlepšími přáteli. Druhou velkou kamarádkou Taba Huntera byla zpěvačka, herečka a tanečnice Debbie Reynolds. Jedním z jeho nejvýznamnějších filmů byl muzikál Damn Yankees (1958), kde ztvárnil Joea Hardyho z baseballového klubu Washington Senators. Film byl původně broadwayským muzikálem a Hunter byl jediným hercem ve filmové verzi, který se neobjevil v původním obsazení. Show byla založena na bestselleru z roku 1954 The Year the Yankees Lost the Pennant od Douglasse Wallopa. Ve stejném roce ho režisér William Wellman obsadil do dalšího válečného filmu Lafayette Escadrille (1958) a společnost Columbia Pictures si ho vypůjčila pro western Gunman's Walk (1958). Hunter později prohlásil: "Když měl Gunman's Walk následující léto premiéru, byl to jeden z nejhrdějších okamžiků mé kariéry." Hudební kariéra Díky své popularitě herce se Hunter dostal před mikrofon a prosadil se i jako výborný zpěvák. Jeho první singl Young Love z roku 1957 se udržel na světové TOP 10 více jak měsíc. Postupem času natáčel a vyprodukoval dalších přibližně 40 singlů a zazpíval si dueta se zpěvačkou Shelley Fabares a Paulem Petersenem. Jeho nahrávka "Young Love" pro Dot Records v roce 1957 dosáhla prvního místa a zůstala tam šest týdnů, čímž sesadila z vrcholu hit Elvise Presleyho "Too Much" a podnítila vznik Warner Bros. Records. (Jack Warner byl rozladěn, že jeho studio nemá nahrávací společnost, která by mohla využít Hunterovy pěvecké schopnosti, tak jednu založil.) Kariérní útlum a návrat Kritici Tabovi vesměs nepřáli, a kde mohli, snažili se jej pošpinit. Na základě toho pak propukla v roce 1960 štvavá kampaň, když se zastával homosexuálů, a po nechutné soudní dohře odchází Tab Hunter od Warners. Poté, co přerušil vazby s Warners a vykoupil se ze své smlouvy, se Hunterova kariéra nikdy zcela nevzpamatovala. Byl pravým opakem neklidných drsňáků jako Marlon Brando a James Dean, jeho bezúhonnost byla považována za relikt 50. let. V 60. letech hrál v hlavní roli ve filmu Ride the Wild Surf (1964), surfařském filmu pro Columbia Pictures, následovaném filmem v Británii, kriminálním dramatem Troubled Waters (1964). Zůstal v Anglii, aby natočil další snímek pro AIP, sci-fi film War Gods of the Deep (1965) s Vincentem Pricem. Po návratu do Hollywoodu měl vedlejší role v komediích The Loved One (1965) a Birds Do It (1966). Hrál také ve filmu režiséra Richarda Rushe, nízkorozpočtové komedii The Fickle Finger of Fate (1967). Na krátkou dobu koncem 60. let, po několika sezónách účinkování v letních divadlech a dinner theater v představeních jako Bye Bye Birdie, The Tender Trap, Under the Yum Yum Tree a West Side Story s některými newyorskými herci, se Hunter usadil na jihu Francie a hrál v několika italských filmech včetně Vengeance Is My Forgiveness (1968), The Last Chance (1968) a Bridge over the Elbe (1969). V 60. a 70. letech natočil řadu béčkových filmů, televizních pořadů a účinkoval v dinner theater, než v roce 1981 riskoval účast ve filmu Polyester. Když se ho jeho agent snažil odradit od účinkování v tomto filmu, pomyslel si: "Co můžu ztratit?" Režisér John Waters řekl, že si mohl dovolit Huntera jen na jeden týden. "Jsem si jistý, že to byl nejmenší honorář, jaký Tab Hunter kdy dostal, a byl to nejvíc, co jsem kdy zaplatil herci," řekl Waters. Polyester se stal hitem a oživil Hunterovu filmovou kariéru. Hunter si práci s Divine v Polyester tak oblíbil, že v roce 1985 produkoval komedii Lust in the Dust, westernovou satiru, ve které hráli Hunter, Divine, Lainie Kazan a mladý Noah Wylie ve své první filmové roli. Pozdější kariéra a osobní život Hunterova kariéra byla oživena v 80. letech, kdy hrál po boku herce Divine v Polyester (1981) Johna Waterse a Lust in the Dust (1985) Paula Bartela. Oba tyto filmy byly u diváků úspěšné. Ztvárnil pana Stuarta, suplujícího učitele v muzikálu Grease 2 (1982), kde zpíval píseň "Reproduction". Hunter měl významnou roli v hororovém filmu Cameron's Closet (1989). Jeho poslední filmovou rolí byla role v rodinném filmu s koňskou tematikou Dark Horse (1992). Hunter, dlouholetý majitel koní, napsal původní příběh a spoluprodukoval film se svým životním partnerem Allanem Glaserem. Hunter se veřejně přiznal ke své homosexualitě ve své autobiografii Tab Hunter Confidential: The Making of a Movie Star z roku 2005, čímž vyvrátil dlouholeté hollywoodské spekulace. Od svého comebacku v 80. letech ve filmech Johna Waterse a Paula Bartela, kde hrál po boku Divine, zaujal uvolněnější, dokonce sebeironický postoj k obrovské propasti mezi mužem narozeným jako Arthur Gelien v roce 1931 a teenagerovým idolem vytvořeným a přejmenovaným na Taba Huntera agentem Henrym Willsonem. Tab Hunter zemřel 8. července 2018 v Santa Barbaře v Kalifornii ve věku 86 let na srdeční infarkt způsobený krevní sraženinou, pouhé tři dny před svými 87. narozeninami. Za svůj přínos hudebnímu průmyslu má hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a v roce 2007 mu byla věnována Golden Palm Star na Palm Springs Walk of Stars.