Ferdinand Hart

Ferdinand Hart (28. října 1893, Písek – 12. ledna 1937, Praha) byl český divadelní a filmový herec, který se proslavil především svou výraznou fyzickou postavou a nezaměnitelným hereckým projevem. Divadelní začátky v Německu Ferdinand Hart zahájil svou hereckou kariéru v německých divadlech, kde se pod vedením významných režisérů Maxe Reinhardta a Erwina Piscatora vypracoval v uznávaného dramatického umělce. Tito renomovaní divadelní tvůrci mu svěřili klíčové titulní role ve světových dramatech, jako byl Vilém Tell, Loupežníci a v shakespearovských hrách Zkrocení zlé ženy a Macbeth. Během svého působení v Německu se Hart věnoval také filmovému herectví a v letech 1926-1933 natočil přibližně dvacet němých i zvukových filmů. Jeho první filmovou rolí byla postava Malera Tschakoffa v němém dramatu Die Königin des Weltbades (1926). Následovaly další role v německých snímcích jako Das Grüne Monokel, Die Letzte Kompanie, Dreyfus, Danton, Panik in Chicago, In Geheimdienst či Gehetzte Menschen. Návrat do Československa Na začátku třicátých let se Ferdinand Hart vrátil do Prahy, kde však navzdory svým zkušenostem a talentu nezískal stálé divadelní angažmá. Vystupoval pouze pohostinsky v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde ztvárnil roli v inscenaci Neřestná žena, a v Národním divadle, kde hrál Adama Branta v dramatu Smutek sluší Elektře v sezóně 1934/1935. Na jaře roku 1935 se na krátkou dobu stal uměleckým šéfem Nového divadla. Stálým členem Vinohradského divadla se stal až těsně před svou smrtí. Filmová kariéra v Československu V české kinematografii debutoval Ferdinand Hart v roce 1932 rolí ženy s plnovousem v německé verzi filmu Štvaní lidé, o rok později si stejnou roli zahrál i v české verzi. V letech 1932-1936 vytvořil celkem čtrnáct filmových postav. Mezi jeho další filmy patřily V tom domečku pod Emauzy (1933), Život je pes (1933), Kvítek z Havaje (1933), Žena, která ví, co chce (1934), Ať žije nebožtík (1935), První políbení (1935), Jana (1935) a Milan Rastislav Štefánik (1935). Výraznou roli bankéře ztvárnil v komedii Hej-rup! (1934) po boku Voskovce a Wericha. Nejvýznamnější filmové role Ferdinand Hart vytvořil tři postavy, které jsou dodnes považovány za jeho nejvýznamnější a nejznámější. V komedii Mazlíček (1934) režiséra Martina Friče ztvárnil sedminásobného vraha, který se navenek jeví jako necitelná hora masa, ale pod drsnou slupkou skrývá jemnou a citlivou duši. Vězeňský knihovník v podání Huga Haase ho dokáže rozplakat pouhým dobrým slovem. Ve válečném dramatu Jízdní hlídka (1936) režiséra Václava Binovce hrál agitujícího komisaře Tajožného, postavu, kterou si již dříve zahrál na divadelních prknech. Jeho třetí a zároveň poslední významnou filmovou rolí byla titulní postava v česko-francouzském dramatu Golem (1936) režiséra Juliena Duviviera. Role hliněného Golema, který přichází na pomoc utlačovaným Židům v Praze, ho proslavila po celém světě. V této roli mohl uplatnit především své fyzické dispozice. Osobitý herecký projev Hartovy divadelní a filmové postavy se vyznačovaly jeho neuvěřitelně vysokou, hřmotnou, boxerskou a ramenatou postavou. Měl také velmi osobitý obličej se zajímavě tvarovanou lebkou, širokými spánky, zvláštně klenutým a vysokým čelem, pronikavýma očima, hustým obočím a výrazným pohledem, který tvořil značnou část jeho hereckého projevu. Tyto fyzické předpoklady mu umožnily ztvárňovat specifické charakterní role, které by jiní herci nedokázali tak přesvědčivě ztělesnit. Ferdinand Hart zemřel náhle 12. ledna 1937 v Praze ve věku pouhých 43 let. Jeho předčasná smrt ukončila slibnou kariéru jednoho z nejoriginálnějších a nejzvláštnějších herců své doby. Přestože se nedočkal velkých rolí hodných svého talentu, zanechal v české kinematografii nesmazatelnou stopu díky svým nezapomenutelným postavám, které dodnes patří k pokladům českého filmu.