Elisabeth Depardieu

Elisabeth Depardieu, narozená 5. srpna 1941 v Paříži, Francie, je francouzská herečka, spisovatelka a producentka. Původním jménem Élisabeth Dominique Lucie Guignot se narodila do dobře situované pařížské rodiny a později se stala známou především díky své filmové kariéře a manželství s Gérardem Depardieu. Počátky kariéry a osobní život Elisabeth Depardieu zahájila svou hereckou kariéru v pozdních 60. letech, kdy vystupovala pod jménem Elisabeth Guy v televizních a filmových projektech. Její rané role zahrnovaly vystoupení v seriálu Les Aventures de Zadig (1970). V roce 1970 se provdala za herce Gérarda Depardieu, s nímž má dvě děti - herce Guillauma Depardieu (1971-2008) a herečku Julie Depardieu (nar. 1973). Manželé se rozešli v 90. letech, ačkoliv jejich rozvod byl finalizován až v roce 2006 po dlouhém soudním sporu. Filmová kariéra Významným milníkem v její kariéře byla role Elmire ve filmu Le Tartuffe (1984), který režíroval její tehdejší manžel Gérard Depardieu. Tento film byl uveden v sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes v roce 1984. Největší mezinárodní uznání však Elisabeth získala za své výkony ve filmech Jean de Florette a Manon of the Spring (1986), kde ztvárnila postavu Aimée Cadoret. Tyto snímky režírované Claudem Berrim jsou považovány za klasická díla francouzské kinematografie a adaptace románů Marcela Pagnola. V 90. letech pokračovala v herecké kariéře rolemi ve filmech jako Le Garçu (1995) režiséra Maurice Pialata, kde hrála Micheline, bývalou manželku hlavní postavy ztvárněné Gérardem Depardieu. Následovaly filmy Les Aveux de l'Innocent (1996), kde ztvárnila matku hlavní postavy Serge, a Innocent (1999) v roli Claire. Na počátku nového tisíciletí se objevila v krátkometrážním filmu Pas d'histoires! (2001) a ve snímku Ceci est mon corps (2001) v roli Christiane. Její filmografie zahrnuje také film Mischka (2002), kde ztvárnila postavu tety. Televizní a divadelní práce Kromě filmové tvorby se Elisabeth Depardieu věnovala i televizním projektům. Účinkovala v seriálech jako La Rivière Espérance (1995), Marc Eliot (1999) a Alice Nevers, le juge est une femme (2003). V roce 2004 se objevila v seriálu Blandine l'insoumise a v roce 2019 v minisérii Collection Fred Vargas. Na divadelních prknech se představila například v roce 1984 v inscenaci Tartuffe od Molièra v Národním divadle ve Štrasburku pod režijním vedením Jacquese Lassalla. Ocenění a pozdější kariéra Za svůj přínos francouzské kultuře byla Elisabeth Depardieu v roce 2008 jmenována rytířem Řádu čestné legie. Kromě herectví se věnovala také psaní a produkci. V roce 2004 působila jako členka poroty na 19. festivalu evropských krátkých filmů v Brestu, což podtrhuje její zájem o podporu nových talentů v kinematografii. V posledních letech se Elisabeth stáhla z aktivního působení v zábavním průmyslu, ale její vliv na francouzskou kulturu zůstává významný díky jejím nezapomenutelným výkonům a příspěvkům k umění.