Michel Blanc, narozen 16. dubna 1952 v Courbevoie, Hauts-de-Seine, Francie, zemřel 3. října 2024 v Paříži, byl významný francouzský herec, scenárista a režisér. Pocházel ze skromných poměrů jako jediný syn Marcela Blanca, stěhováka, a Jeanine Blancové, písařky. Jeho dětství bylo poznamenáno diagnostikovaným srdečním šelestem, kvůli kterému byl rodiči chráněn a považován za křehkého. Počátky kariéry a Le Splendid Studoval na Lycée Pasteur v Neuilly-sur-Seine, kde se seznámil s Gérardem Jugnotem, Marie-Anne Chazelovou, Christianem Clavierem, Thierrym Lhermittem a Josiane Balaskovou. Společně později založili divadelní skupinu Le Splendid, která se v 70. letech stala významným fenoménem pařížské divadelní scény. Skupina se nakonec usadila v divadle Le Splendid na Rue du Faubourg a začala vytvářet kultovní francouzské komedie. Průlom ve filmu Blanc se proslavil rolí v komedii Les Bronzés (French Fried Vacation) z roku 1978, režírované Patricem Lecontem. Film, odehrávající se v letovisku Club Med na Pobřeží slonoviny, se stal ve Francii velkým hitem. Blanc zde ztvárnil postavu nešikovného starého mládence Jeana-Clauda Dusse, která ho pevně zapsala do povědomí francouzských diváků. Následovaly pokračování v letech 1979 a 2006, ale Blanc se snažil vyhnout typovému obsazování. Rozšíření hereckého rejstříku V polovině 80. let začal Blanc rozšiřovat svůj herecký rejstřík o vážnější role. Zlomovým okamžikem byla jeho role v dramatu Tenue de soirée (Evening Dress) režiséra Bertranda Bliera z roku 1986, kde hrál po boku Gérarda Depardieu a Miou-Miou. Za tento výkon získal cenu pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v Cannes, což mu otevřelo dveře k rolím v umělecky náročnějších filmech. Monsieur Hire a další významné role Jednou z jeho nejpamátnějších rolí byla titulní postava v psychologickém dramatu Monsieur Hire (1989), adaptaci románu Georgese Simenona, režírované Patricem Lecontem. Blanc zde exceloval v dramatické roli osamělého podivína obviněného z vraždy, což mu vyneslo nominaci na Césara za nejlepšího herce. V 90. letech spolupracoval s Bertrandem Blierem na filmu Merci la vie (1991), objevil se jako Alonso v Prosperových knihách (Prospero's Books, 1991) Petera Greenawaye a jako inspektor Forget v módním dramatu Roberta Altmana Prêt-à-Porter (1994). Režijní kariéra Blanc zahájil svou režijní dráhu komedií Marche à l'ombre (1984), kde si zahrál po boku Gérarda Lanvina. Film se díky ostrým dialogům a kontrastu mezi hlavními postavami stal velkým úspěchem s více než 6 miliony diváků. Následovaly filmy Grosse Fatigue (Dead Tired, 1994), kde hrál sám sebe a za který získal cenu za nejlepší scénář na festivalu v Cannes, Mauvaise Passe (1999) natočený v Londýně, Embrassez qui vous voudrez (Summer Things, 2002) podle románu Josepha Connollyho a Voyez comme on danse (2018), který byl volným pokračováním předchozího filmu. Pozdější kariéra V novém tisíciletí spolupracoval s Andrém Téchiném na filmech The Witnesses (2008) a The Girl on the Train (2009). V roce 2012 získal Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu L'Exercice de l'État (The Minister, 2011), kde ztvárnil ministerského poradce. Blanc byl jedním z mála umělců, kteří získali ocenění na festivalu v Cannes jak za herecký výkon, tak za tvůrčí práci. Umělecký odkaz Michel Blanc byl známý především svými rolemi smolařů a hypochondrů, ale dokázal přesvědčivě ztvárnit i složité dramatické postavy. Jeho schopnost reinventovat se a zůstat relevantní i po desetiletích v branži svědčí o jeho tvůrčím géniu. Ačkoli sám sebe nepovažoval za hvězdu, patří do panteonu herců francouzské kinematografie. Jeho smrt zanechala ve francouzském uměleckém světě obrovskou mezeru, ale díky svým filmům, hrám a mnoha příspěvkům k sedmému umění bude Michel Blanc i nadále rozesmávat a dojímat diváky generaci za generací.

Špinavej kšeft

Aladinova nová dobrodružství

Ministr