Sirpa Lane

Sirpa Lane, rodným jménem Sirpa Salo, se narodila 31. ledna 1952 v Turku ve Finsku. Byla finskou herečkou, která se proslavila především svou prací v evropském kultovním filmu 70. let, zejména v erotických a exploatačních snímcích. Počátky kariéry Sirpa Lane byla objevena britským fotografem a filmařem Davidem Hamiltonem, známým svým charakteristickým stylem erotické fotografie s měkkým zaostřením. Její filmová kariéra začala v roce 1974, kdy debutovala v anglickém filmu Fluff režiséra Roberta Pageta. Téhož roku se objevila ve francouzském snímku La jeune fille assassinée (The Assassinated Young Girl), kde ztvárnila postavu Charlotte Marley. Vzhledem k jejímu finskému přízvuku byl její hlas v tomto filmu nadabován francouzskou herečkou Brigitte Fossey. Do širšího povědomí se dostala díky spolupráci s francouzským filmovým producentem Rogerem Vadimem, který o ní údajně hovořil jako o "nové Bardotové", čímž ji přirovnával k legendární Brigitte Bardot. Průlom v kariéře Zásadním milníkem v kariéře Sirpy Lane se stal kontroverzní film La Bête (1975) režiséra Waleriana Borowczyka. Tento umělecký hororový snímek, který kombinoval prvky fantasy, hororu a erotiky, vyvolal při svém uvedení značné kontroverze kvůli explicitnímu sexuálnímu obsahu. Film byl v některých zemích cenzurován nebo zcela zakázán. Sirpa Lane v něm ztvárnila hlavní ženskou roli, která jí přinesla mezinárodní viditelnost, ačkoli film byl přijímán velmi rozporuplně. La Bête se stal definujícím momentem její kariéry a zařadil ji mezi výrazné tváře evropského artového filmu 70. let. Další filmová tvorba V průběhu 70. let se Sirpa Lane objevila v řadě evropských žánrových filmů, kde byla často obsazována do rolí, které kombinovaly erotiku se surrealistickými nebo sci-fi prvky. Mezi její známější role patřila hlavní úloha ve filmu Papaya dei Caraibi (Papaya: Love Goddess of the Cannibals, 1978) režiséra Joea D'Amata, který upevnil její status jako kultovní filmové postavy. V roce 1977 účinkovala ve filmu La svastica nel ventre (Nazi Love Camp 27), kde ztvárnila postavu Hanny Meyer. Následoval snímek Malabestia (1978), kde hrála Ursulu Drupp. V roce 1980 se objevila ve sci-fi erotickém filmu La bestia nello spazio (Beast in Space) režiséra Alfonsa Brescia, kde ztvárnila poručíka Sondru Richardson. Film byl volně inspirován jejím předchozím úspěchem v La Bête a kombinoval prvky sci-fi a erotiky. V roce 1981 účinkovala ve filmu Trois filles dans le vent (Three Women in the Wind). Jednou z jejích posledních výrazných rolí byla titulní postava Lucrezie Borgie ve filmu Le notti segrete di Lucrezia Borgia (The Secret Nights of Lucrezia Borgia, 1982). Svou filmovou kariéru zakončila rolí doktorky v erotickém thrilleru Giochi carnali (Exciting Love Girls, 1983). Osobní život a odkaz O osobním životě Sirpy Lane je známo poměrně málo. Měla vztah s obchodním manažerem Gillesem Rayssem. Její filmografie, ačkoli nepříliš rozsáhlá, zanechala výraznou stopu v evropské exploatační kinematografii 70. let a počátku 80. let. Její filmová přítomnost a spolupráce s režiséry, kteří pracovali na okraji žánrového filmu, přispěly k odkazu vyznačujícímu se vizuální odvahou a transgresivním vyprávěním. Sirpa Lane zemřela v roce 1999 ve věku 46 let na ostrově Formentera na Baleárských ostrovech ve Španělsku na následky onemocnění AIDS.