Jan Hendriks

Jan Hendriks, narozen 6. prosince 1928 v Berlíně-Wilmersdorfu, zemřel 17. prosince 1991 v Berlíně, byl německý divadelní, filmový a televizní herec. Narodil se jako Heinz Joachim Hinz a stal se jedním z nejslibnějších nových talentů německé kinematografie 50. let. Herecké začátky a vzdělání Hendriks studoval koncem 40. let na herecké škole divadla Hebbel Theater v Berlíně. Svou profesionální kariéru zahájil v roce 1950 v berlínském Schlosspark-Theater pod vedením Boleslawa Barloga. Následně působil v různých divadlech v Berlíně, Hamburku a Mnichově, kde získával cenné herecké zkušenosti. Filmový průlom a úspěchy Pro film ho objevil režisér Robert A. Stemmle. Za svůj filmový debut ve snímku Sündige Grenze (1951), kde hrál po boku Dietera Borscheho, získal Jan Hendriks prestižní německou filmovou cenu pro nejlepšího nováčka. Následně ztvárnil hlavní roli po boku Johanny Matz v literární adaptaci Der große Zapfenstreich (1952), čímž odstartoval svou plodnou filmovou kariéru. Během 50. let se rychle etabloval jako talentovaný herec s potenciálem stát se jednou z hlavních hvězd německého filmu. Kariérní výzvy Hendriksova slibná kariéra byla v roce 1953 přerušena, když byl na půl roku uvězněn po nehodě způsobené pod vlivem alkoholu. Po návratu do filmového průmyslu hrál často vedlejší role v německých filmech. Mezi jeho nejpamátnější výkony patří role pošetilého důstojníka ve filmu Arms and the Man (1958), kde hrál po boku O.W. Fischera a Liselotte Pulver. Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a soutěžil na filmovém festivalu v Cannes v roce 1959. Edgar Wallace filmy a 60. léta V 60. letech se Jan Hendriks objevil v několika úspěšných filmech natočených podle románů Edgara Wallace. Mezi nejvýznamnější patří Das Gasthaus an der Themse (The Inn on the River, 1962), kde ztvárnil postavu Rogera Lanea s jizvou v obličeji, a Der Zinker (The Squeaker, 1963). Tyto filmy patřily k velmi populární sérii kriminálních thrillerů, které v Německu vznikaly mezi lety 1959 a 1972. V roce 1963 utrpěl Hendriks vážnou motocyklovou nehodu, po níž byl několik měsíců v kómatu. Naštěstí se zotavil bez trvalých následků. Pracoval také jako dabér a propůjčil svůj hlas například Humphreymu Bogartovi ve filmu The Petrified Forest (1936) a Anthonymu Quinnovi v Guadalcanal Diary (1943). Televizní úspěchy Od poloviny 50. let se Hendriks začal objevovat také v televizních produkcích. Po 60. letech se v kinematografii objevoval už jen příležitostně, ale na televizních obrazovkách slavil úspěchy. Jeho nejvýznamnějším televizním angažmá byla role kriminálního komisaře Martina Brennera v populárním kriminálním seriálu Der Alte (The Old Fox), kde účinkoval po boku Siegfrieda Lowitze v letech 1977 až 1986. Celkem se objevil v 86 epizodách tohoto úspěšného seriálu. Závěr kariéry a život Příležitostně se věnoval také zájezdovým divadelním představením. Svou poslední divadelní roli odehrál v roce 1988. Jan Hendriks zemřel v prosinci 1991 ve věku 63 let v Berlíně. Byl nalezen mrtvý ve svém bytě poté, co ho sousedé několik dní neviděli. Zemřel v izolaci, kterou si sám zvolil. Během své kariéry se objevil ve více než 80 filmech a televizních produkcích mezi lety 1950 a 1986. Jan Hendriks zůstává v paměti filmových fanoušků jako talentovaný herec, jehož kariéra byla poznamenána vzestupy a pády, ale který zanechal nesmazatelnou stopu v německé kinematografii, zejména v populárních kriminálních filmech 60. let a televizní tvorbě 70. a 80. let.