Jacques Penot

Jacques Penot, narozen 20. března 1959 ve Štrasburku (Bas-Rhin), zemřel 17. prosince 2016 v Kremlin-Bicêtre (Val-de-Marne), byl francouzský herec. Pocházel z bretaňské rodiny s kořeny v Brestu a před svou hereckou kariérou pracoval jako fotograf pro časopis Voile et voiliers, zaměřený na jachtařskou tematiku. Počátky kariéry a divadelní průlom V roce 1979, ve svých dvaceti letech, byl Jacques Penot objeven režisérem Robertem Hosseinem, který mu nabídl hlavní roli v divadelní adaptaci románu Emily Brontëové Na Větrné hůrce (Les Hauts de Hurlevent). Tato role znamenala jeho vstup do světa herectví a rychle si získal pozornost jak tisku, tak divadelního prostředí. Díky svému talentu a charismatickému vzhledu se brzy stal nepřehlédnutelnou postavou francouzské kulturní scény. Filmový průlom a nominace na Césara Skutečný průlom v jeho filmové kariéře přišel v roce 1983, kdy ztvárnil mladého Martina Graye ve válečném dramatu Au nom de tous les miens (For Those I Loved) pod režijním vedením Roberta Enrica. Film byl natočen podle autobiografické knihy Martina Graye a vypráví příběh polského židovského přeživšího holocaustu. Jacques Penot v něm hrál po boku Michaela Yorka a Brigitte Fossey. Za tento výkon byl následujícího roku nominován na Césara v kategorii Nejlepší mužský herecký objev, což potvrdilo jeho pozici mezi významnými herci 80. let. Úspěšná 80. léta Po úspěchu filmu Au nom de tous les miens následovala řada významných rolí. V roce 1984 ztvárnil hlavní postavu Maxe ve filmu Le Matelot 512 režiséra Reného Allia, kde hrál po boku Dominique Sandy a Bruna Cremera. Film vypráví příběh mladého muže, který se na počátku 20. století přidává k námořnictvu a prožívá dramatické osudy včetně milostného vztahu s manželkou svého velitele. V tomto období spolupracoval s řadou významných režisérů a herců. Objevil se ve filmu Guy de Maupassant, kde hrál s Claudem Brasserem, Jeanem Carmetem a Miou-Miou. Dále účinkoval ve snímku Adieu Blaireau s Philippem Léotardem a Annie Girardot, a také ve filmu Diesel, kde se setkal s Gérardem Kleinem, Richardem Bohringerem a Nielsem Arestrupem. Spolupráce s Claudem Chabrolem Významnou kapitolou v jeho kariéře byla spolupráce s režisérem Claudem Chabrolem na psychologickém thrilleru Le Cri du hibou (The Cry of the Owl) z roku 1987. Film byl adaptací románu Patricie Highsmith a Penot v něm ztvárnil postavu Patricka, žárlivého snoubence hlavní hrdinky, kterou hrála Mathilda May. Film získal ocenění na Francouzské filmové akademii a je považován za jeden z významných psychologických thrillerů své doby. 90. léta a mezinárodní projekty V roce 1989 se Jacques Penot opět setkal s režisérem Robertem Enricem při natáčení historického velkofilmu La Révolution Française. Na počátku 90. let se objevil v tuniském dramatu Bezness (1992) režiséra Nouriho Bouzida, kde hrál francouzského fotografa. V témže roce ztvárnil roli Ramona Casalse ve španělsko-francouzském koprodukčním filmu El largo invierno (The Long Winter). V roce 1991 se při natáčení filmu Catorce Estaciones seznámil s herečkou Géraldine Danon, která se na několik let stala jeho partnerkou. Jeho filmografie z tohoto období zahrnuje také snímky jako Milena (1991), Jour après jour (1989) a Derborence, za který získal ocenění. Televizní tvorba a závěr kariéry Kromě filmů se Jacques Penot věnoval i televizní tvorbě. Účinkoval v populárních francouzských seriálech jako Les Cordier, juge et flic, Navarro a Sandra, princesse rebelle. Objevil se také v mezinárodní minisérii Captain James Cook a v seriálu Quai N°1. V roce 1999 natočil svůj poslední film Fait d'hiver pod režijním vedením Roberta Enrica. Pro televizi pokračoval v natáčení až do roku 2004, kdy se rozhodl ukončit svou hereckou kariéru. Znechucen systémem filmového průmyslu, věnoval se poté malířství a plavbě, dvěma svým velkým vášním. V této době se oženil s Isabelle Bich, dcerou barona Bicha, vynálezce slavného pera. Svůj čas dělil mezi Paříž a Ibizu. Osobní život a odchod Jacques Penot byl považován za citlivého a křehkého člověka, který těžce snášel slávu a tlak filmového průmyslu. Jeho život poznamenala předčasná smrt jeho manželky Isabelle Bich v roce 2014 a o rok později i jeho blízké přítelkyně, bývalé navigátorky Florence Arthaud. Jacques Penot zemřel na infarkt 17. prosince 2016 ve věku 57 let. Jeho úmrtí bylo oznámeno až o měsíc později jeho bývalou partnerkou Géraldine Danon.