Ruth Storey

Ruth Storey (12. ledna 1913 – 22. srpna 1997) byla americká herečka narozená v New Yorku jako Ruth Stromberg. Proslavila se především jako charakterní herečka v americkém filmu a televizi 50. a 60. let 20. století. Počátky kariéry a divadelní zkušenosti Ruth Storey získala své formální vzdělání na Neighborhood Playhouse v rodném New Yorku, kde se začala profilovat jako divadelní herečka. Na divadelních prknech se objevovala jako přední dáma v inscenacích jako "The Glass Menagerie", "Allegro", "Gentleman's Agreement", "Harvey", "Carousel", "Bloomer Girl", "Guys and Dolls" a "A Tree Grows in Brooklyn". Její herecké ambice byly ovlivněny její matkou, Annou Stromberg, židovskou lidovou zpěvačkou, která účinkovala v divadelní verzi "The Jazz Singer" s Georgem Jesselem. Ruth sama vystupovala na Broadwayi pod jménem Ruth Strome v inscenacích jako "Stage Door", "The Fabulous Invalid" a "The American Way". Filmová kariéra Ruth Storey byla především charakterní herečkou, jejíž filmová kariéra trvala od roku 1953 do roku 1981 a zahrnovala pouze šest celovečerních filmů. Na filmové plátno vstoupila poměrně pozdě, ve svých 40 letech, debutem ve filmu The Blue Gardenia (1953). V tomto filmu režiséra Fritze Langa hrála roli Rose Miller, která byla sice malá, ale pro děj zásadní. Zajímavostí je, že tuto roli přijala údajně spontánně na návrh producenta, když navštívila svého manžela Richarda Conteho, který ve filmu ztvárnil hlavní roli. Během následujících dvou desetiletí si vybudovala úspěšnou kariéru jako charakterní herečka, často obsazovaná do rolí manželek, matek, zdravotních sester, sekretářek, prodavaček, domácích, sousedek, nejlepších přítelkyň, exotických žen, femme fatales, městských dam, hospodyň, učitelek, lékařek a matriarchů. Objevila se v celovečerních filmech jako "Slaves of Babylon" (1953), "I'll Cry Tomorrow" (1955), "The Buccaneer" (1958) a "Bells Are Ringing" (1960). V muzikálu Bells Are Ringing režiséra Vincentea Minnelliho ztvárnila postavu Gwynne po boku Judy Holliday a Deana Martina. Film vypráví příběh operátorky telefonní odpovědní služby Elly Peterson, která se zaplete do životů svých klientů, včetně začínajícího dramatika, do kterého se zamiluje. Nejvýznamnějším filmem, ve kterém Ruth Storey účinkovala, byl In Cold Blood (1967), kde ztvárnila Bonnie Clutter, matku rodiny Clutterových, která byla zavražděna dvěma tuláky v Holcombu v Kansasu. Po tomto filmu se Ruth stáhla z filmového průmyslu a stala se psychoanalytičkou. Na filmové plátno se krátce vrátila v roce 1981, kdy měla malou roli jako host na večírku v Malibu ve filmu Rich and Famous. Televizní kariéra Ruth Storey je také známá svým opakovaným ztvárněním přímočaré Sarah Meyer v televizním seriálu "87th Precinct". Objevila se také v dalších televizních produkcích jako "The Streets of San Francisco" (1973), "Peyton Place" (1968), "The Loretta Young Show" jako Jeanette Unten, "Ben Casey" jako Leona Romano a "The Eleventh Hour" jako paní Radwin. Mezi její další televizní role patří vystoupení v seriálech "Alfred Hitchcock Presents" (1959-1962) jako paní Cheever/Evelyn Wilson, "One Step Beyond" (1960) jako Florence DiNovio, "The Donna Reed Show" (1961) jako Nora a "Peyton Place" (1968) jako Dr. Lodge. Osobní život a pozdější kariéra Ruth Storey byla provdána za herce Richarda Conteho, se kterým se vzali 21. května 1943. Společně adoptovali syna Marka Conteho, který se později stal filmovým střihačem. Manželství skončilo rozvodem v lednu 1963. Po přestěhování s manželem do Los Angeles v 50. letech pracovala v divadle, televizi a filmu. Po rozvodu získala magisterský titul v oboru sociální péče na UCLA a spoluzaložila Centrum pro lidské problémy v oblasti Los Angeles. Nakonec vstoupila do soukromé praxe, kde pracovala s mnoha lidmi z zábavního průmyslu. Ruth Storey zemřela na rakovinu 22. srpna 1997 v Los Angeles v Kalifornii ve věku 84 let. Je pohřbena na hřbitově Westwood Memorial Park v Los Angeles.