Rudolf Kadlec

Rudolf Kadlec (24. ledna 1889 Smíchov – 31. května 1959 Praha) byl český herec a divadelní režisér. Narodil se na Smíchově do rodiny obchodníka Františka Kadlece jako druhorozený syn z otcova druhého manželství. Divadelní začátky K divadlu Rudolfa Kadlece přivedl spolužák a přítel, syn herce pražského Národního divadla Emila Fochta. V osmnácti letech nastoupil své první angažmá ve Faltysově divadelní společnosti a během následujících let vystřídal několik venkovských společností. Brával jej s sebou na představení svého otce a také do cestující "divadelní společnosti J. Faltyse", na jejíchž štacích v okolí Prahy si Karel Kadlec v letních měsících příležitostně zahrál. V osmnácti letech nastoupil ve Faltysově společnosti své první angažmá a během následujících let vystřídal několik venkovských společností. Krátce byl členem divadelní společnosti Marie Procházkové–Malé a Františka Franzla-Lešanského. Roku 1907 započal hrát u divadelní společnosti Josefa Faltyse (1907 – 1912). Poté přešel na dlouhá léta do oblíbeného Švandova divadla na Smíchově (1912 – 1935), kromě přestávky v letech 1928 – 1932, kdy bylo Švandovo divadlo z finančních důvodů pronajímáno jinému hereckému souboru. Kariéra ve Švandově divadle Po několika letech působení u venkovských společností, kde občas také režíroval, byl v roce 1913 přijat do Švandova divadla na Smíchově, kde strávil celou svou další divadelní dráhu jako herec, sporadicky jako režisér a v letech 1922–1928 a 1932–1935 jako ředitel. Herec a posléze ředitel Švandova (Intimního) divadla na Smíchově proslul především jako představitel mileneckých rolí v konverzačním a salonním repertoáru, které hrál po boku Emy Švandové; se svou jevištní partnerkou se později oženil. V rámci tzv. komorních her a v závěru své kariéry, kdy se přehrál do staršího oboru, prokazoval větší šíři hereckého rejstříku, kterou však v dominujícím lehkém programu smíchovské scény nemohl uplatnit, natož rozvíjet. Zezačátku byl Kadlec znám jako oblíbený představitel milovníků a hrdinů krasavců. Později se přehrál až k salónním charakterním uhlazeným hrdinům v současném světovém repertoáru konverzačních her. Pro jeho hraní byl charakteristický uhlazený styl herectví, klidná mimika, promyšlená a velmi klidná práce s tělem, pohyby rukou (které nikdy netíhly k přehnaným gestům a prudkým extravagancím) a zvláštně zabarvený hlas s horší a zvláštní výslovností. Filmová kariéra Rudolf Kadlec hrál ve čtyřech němých a třech zvukových filmech, spolupracoval také s Československým rozhlasem. Hrál nápadníka Petřinu ve Fenclově průkopnické komedii Zlaté srdéčko (1916), kandidáta filozofie Rudu Pilníka v další Fenclově oblíbené a známé komedii Pražští Adamité (1917), která byla prodána také do několika zemí (Uhry, Ukrajina, Balkán), mladíka z Prahy ve Sněžence z Tater (1919) Olafa Laruse – Racka a dalšího mladíka v nedochované legendě Macocha (1919), která byla pokládána za nejlepší snímek výrobní společnosti Pragafilm a byly v ní použity trikové snímky – jedny z úplně prvních v našem filmu. Poprvé se ve zvukovém období objevil v postavách Jaroše v Innemannově životopisném dramatu Karel Havlíček Borovský (1931) a plzeňského hejtmana Hory v dramatu Psohlavci (1931) podle předlohy Aloise Jiráska (opět v režii Svatopluka Innemanna). Jeho třetím a zároveň posledním snímkem ve zvukové kinematografii byla také jeho nejznámější a největší úloha falešného maháradži Yohira patřící do zločinecké bandy v Burianově a Fričově bláznivé detektivní komedii Tři vejce do skla (1937). Falošný maharadža Yohir (Rudolf Kadlec) je fiktívna postava. Avšak ako predloha k tejto postave mohol slúžiť skutočný knieža indického maharadžu z Jodopure, ktorý v roku 1901 navštívil Karlovy Vary a priniesol na obdiv aj svoje diamanty. Důležitou postavou je mahárádža z Yohiru (pozoruhodný Rudolf Kadlec), majitel kobrou hlídaných vejčitých diamantů. Závěr života V roce 1935 byl provoz Švandova divadla definitivně ukončen a manželé Kadlecovi se stáhli do ústraní, finančně byli prozatímně zajištěni z pronájmu divadelní budovy. Od konce dvacátých let trpěl Rudolf Kadlec ušní chorobou, ztráta sluchu mu znemožnila další jevištní činnost. Věnoval se historii smíchovského divadla, kterou sepsal z velké části na základě vlastní zkušenosti v nevydané práci Divadlo na levém břehu vltavském. Rudolf Kadlec zemřel v zapomnění 31. května 1959 v Praze. Rudolf Kadlec hrál ve čtyřech němých a třech zvukových filmech, spolupracoval také s Československým rozhlasem. Do konce života se Rudolf Kadlec v žádném jiném snímku již neobjevil. Velmi výjimečně spolupracoval Kadlec také s rozhlasem. Rudolf Kadlec zemřel v zapomnění a na okraji uměleckého života 31. května 1959 v Praze ve věku sedmdesáti let. Jeho manželka zemřela až dvanáct let po jeho smrti.