John Houseman

John Houseman, narozen 22. září 1902 v Bukurešti v Rumunsku jako Jacques Haussmann, byl významný britsko-americký herec, producent, režisér a pedagog. Počátky kariéry Houseman se narodil britské matce a alsaskému otci židovského původu, který provozoval obilný obchod. Vzdělání získal v Anglii a v roce 1925 emigroval do Spojených států, kde se usadil v New Yorku. Po krachu na burze v roce 1929 opustil svou úspěšnou kariéru v obchodě s obilím a na popud své tehdejší manželky, herečky Zity Johann, se začal věnovat divadlu. Přijal umělecké jméno John Houseman a začal překládat německé a francouzské hry pro newyorskou divadelní scénu. V roce 1934 režíroval operu Four Saints in Three Acts, což byl jeho první významný divadelní počin. Spolupráce s Orsonem Wellesem V roce 1935 začala jeho významná a vysoce medializovaná spolupráce s režisérem Orsonem Wellesem, která trvala od jejich působení v Federal Theatre Project až po produkci filmu Citizen Kane. V roce 1936 společně uvedli kontroverzní inscenaci Macbetha, známou jako "voodoo Macbeth", a muzikál The Cradle Will Rock. V roce 1937 založili společně s Wellesem divadelní společnost Mercury Theatre, která slavila úspěchy jak na Broadwayi, tak v rozhlase. Mezi jejich nejvýznamnější produkce patřila moderní adaptace Shakespearova Julia Caesara, která jasně odkazovala na soudobá společensko-politická témata. V roce 1938 rozšířili své působení o populární rozhlasový seriál The Mercury Theatre on the Air, který se proslavil zejména kontroverzním vysíláním adaptace Války světů H. G. Wellse, jež vyvolala celonárodní paniku, když posluchači, kteří se připojili k vysílání později, si jej spletli se skutečným zpravodajstvím o mimozemské invazi. Producentská kariéra Ve 40. letech se Houseman přestěhoval do Hollywoodu, kde vyprodukoval 19 celovečerních filmů, včetně snímků Letter from an Unknown Woman (1948), They Live by Night (1949), The Bad and the Beautiful (1952), Julius Caesar (1953) a Lust for Life (1956). Nadále produkoval a režíroval hry na Broadwayi a v 50. letech pracoval jako producent pro CBS-TV. Mezi lety 1945-1962 vyprodukoval celkem 18 filmů, včetně The Blue Dahlia (1946). Jeho filmy byly nominovány na 20 Oscarů a získaly sedm těchto ocenění. Sám byl nominován jako producent na Oscara za nejlepší film za Julius Caesar. Během své producentské kariéry spolupracoval s režiséry jako Nicholas Ray na filmu On Dangerous Ground (1951), několikrát s Vincentem Minnellim, včetně The Bad and the Beautiful (1952), a s nastupujícími filmaři jako John Frankenheimer a Sydney Pollack. Pedagogická činnost Houseman působil jako umělecký ředitel v několika významných institucích, včetně American Shakespeare Festival, Professional Theatre Group na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, dramatického oddělení Juilliard School a The Acting Company, kočovné repertoárové skupiny, kterou spoluzaložil. V roce 1960 byl jmenován uměleckým ředitelem Professional Theater Group na UCLA. O osm let později byl požádán, aby založil dramatické oddělení na Juilliard School, a následně se stal spoluzakladatelem a uměleckým ředitelem The Acting Company, repertoárové skupiny absolventů Juilliard, mezi něž patřili Kevin Kline a Patti LuPone. Během svého působení na Juilliard School byl jedním z jeho studentů Robin Williams, kterého Houseman obdivoval. Později budoucímu komikovi poradil, aby ze školy odešel, protože plýtvá svým talentem, a začal se věnovat kariéře komika, což Williams brzy učinil. Herecká kariéra Ačkoli Houseman příležitostně hrál již v rané fázi své kariéry a měl krátkou, ale důležitou roli ve filmu Seven Days in May (1964), široké veřejnosti se stal známým díky své roli profesora Charlese Kingsfielda ve filmu The Paper Chase (1973), za kterou získal Zlatý glóbus a Oscara. Film byl úspěšný a odstartoval Housemanovu nečekanou pozdní kariéru charakterního herce. Houseman ztvárnil výkonného ředitele Energy Corporation Bartholomewa ve filmu Rollerball (1975) a objevil se v thrillerech Three Days of the Condor (1975) a St Ives (1976). Pokračoval v herecké kariéře ve filmech jako Ghost Story (1981) a Bright Lights, Big City (1988). Znovu si zahrál roli Kingsfielda v televizním seriálu The Paper Chase vysílaném na CBS (1978-79) a v jeho obnoveném vysílání na Showtime (1983-86). Účinkoval také v sérii reklam pro finanční investiční makléřskou společnost Smith-Barney se sloganem: "Vydělávají peníze staromódním způsobem; zaslouží si je." Literární tvorba a osobní život Mezi svými angažmá přispíval články a recenzemi knih do národních publikací a napsal tři svazky pamětí, které jsou kronikou jedné éry a zároveň svědectvím o jeho fenomenálních schopnostech vybavit si minulost: Run Through (1972), Front and Center (1979) a Final Dress (1983). V roce 1986 vydal knihu Entertainers and the Entertained. Čtvrtý svazek, Unfinished Business: Memoirs, 1902 to 1988, destilace jeho dřívějších knih s některými novými materiály, byl vydán v roce 1988. Houseman byl ženatý se Zitou Johann od roku 1929 do roku 1933. Po skončení manželství herečky Joan Fontaine s hercem Brianem Aherne v roce 1945 měl s ní Houseman vztah. V roce 1952 se oženil s britskou herečkou Joan Courtney, narozenou v roce 1916. Odkaz a ocenění Houseman byl nominován na Oscara za nejlepší film za produkci filmu Julius Caesar (1953). Jako herec získal Oscara za nejlepší vedlejší roli za ztvárnění profesora Charlese W. Kingsfielda ve filmu The Paper Chase z roku 1973, kterou si zopakoval v televizním seriálu adaptaci z roku 1978. Byl také nominován na čtyři herecké Zlaté glóby (z nichž jeden získal) a na cenu Primetime Emmy za produkci. V roce 1979 byl uveden do American Theater Hall of Fame. John Houseman zemřel 31. října 1988 v Malibu v Kalifornii ve věku 86 let, zanechávaje za sebou mimořádný odkaz v americkém divadle, filmu a vzdělávání.