Elisabeth Neumann-Viertel

Elisabeth Neumann-Viertel (5. dubna 1900 – 24. prosince 1994) byla rakouská herečka, která zahájila svou kariéru v Německu ve 20. letech 20. století a během téměř sedmi desetiletí se vypracovala na uznávanou charakterní herečku. Počátky kariéry Elisabeth Neumann-Viertel se narodila ve Vídni v tehdejším Rakousku-Uhersku. Svou hereckou kariéru zahájila v Německu během éry němého filmu ve 20. letech 20. století. Mezi její první filmové role patřily snímky Der fröhliche Weinberg (1927), kde ztvárnila postavu slečny Stenz, a Doña Juana (1928), kde se objevila jako Ines' Freundin Clara. Kariéra ve 30. letech a emigrace Ve 30. letech se Elisabeth Neumann-Viertel prosadila v prvních zvukových filmech. Významným milníkem v její kariéře byla role Fenji ve filmu Der Mörder Dimitri Karamasoff (1931). Ve stejném roce se objevila také v legendárním thrilleru M režiséra Fritze Langa, byť v nepojmenované roli. Její filmografie z tohoto období zahrnuje také snímky Verräter (1936), Glückskinder (1936), Ave Maria (1936) a Donogoo Tonka (1936). Hollywoodská kariéra S nástupem nacistického režimu v Německu emigrovala Elisabeth Neumann-Viertel do Spojených států, kde pokračovala v herecké kariéře. V Hollywoodu se objevila v několika filmech, včetně The Strange Death of Adolf Hitler (1943), kde ztvárnila postavu Mizzi, a The House on 92nd Street (1945), kde hrála Fredu Kassel. Během svého pobytu v USA vystupovala také na Broadwayi, čímž prokázala svou všestrannost jako divadelní i filmová herečka. Návrat do Evropy a poválečná kariéra Po druhé světové válce se Elisabeth Neumann-Viertel vrátila do Německa, kde spolupracovala s mnoha úspěšnými berlínskými divadly, včetně Berliner Bühnen pod vedením Fritze Kortnera. V 50. letech se objevila ve filmu Ewiger Walzer (1954) a pokračovala v budování své filmové kariéry. V následujících desetiletích pendlovala mezi Evropou a USA, kde se podílela na mnoha produkcích. Vrchol kariéry v 60. a 70. letech V 60. letech se Elisabeth Neumann-Viertel objevila v několika významných filmech, včetně The Secret Ways (1961), Town Without Pity (1961) a Freud (1962), kde ztvárnila roli Frau Bernays. Zahrála si také ve filmu The Wonderful World of the Brothers Grimm (1962). V roce 1968 účinkovala v televizním filmu Heidi. Jedním z vrcholů její kariéry byla role Fraulein Schneider v oscarovém muzikálu Cabaret (1972) režiséra Boba Fosseho, kde hrála po boku Lizy Minnelli a Michaela Yorka. Tento film, který získal osm Oscarů, významně přispěl k její mezinárodní prestiži. Pozdní kariéra V 70. a 80. letech pokračovala Elisabeth Neumann-Viertel v aktivní herecké kariéře. Objevila se ve filmu The Odessa File (1974) jako Frau Wenzer a v roce 1979 ztvárnila roli matky představené v klášteře ve filmu The Fifth Musketeer. Mezi její další filmy z tohoto období patří The American Success Company (1980), Peppermint-Frieden (1983), kde hrála babičku, a The Little Drummer Girl (1984), kde ztvárnila postavu paní Minkelové. Závěr kariéry a odkaz Svou poslední filmovou roli Elisabeth Neumann-Viertel ztvárnila v televizním filmu Wie kommt das Salz ins Meer? (1988), kde se objevila jako Uschina babička. Po téměř 70 letech aktivní herecké kariéry odešla do důchodu na konci 80. let. Elisabeth Neumann-Viertel byla také třetí manželkou filmového režiséra Bertholda Viertela. Elisabeth Neumann-Viertel zemřela 24. prosince 1994 ve Vídni ve věku 94 let, zanechávajíc za sebou bohaté herecké dědictví zahrnující desítky filmových a televizních rolí. Přestože zřídka hrála hlavní role, její charakterní herectví a schopnost přizpůsobit se různým žánrům z ní učinily respektovanou osobnost evropské i americké kinematografie.