Charlotte Kerr

Charlotte Kerr (29. května 1927, Frankfurt nad Mohanem, Německo – 28. prosince 2011, Bern, Švýcarsko) byla německá herečka, režisérka, producentka, spisovatelka a novinářka s všestranným talentem, která zanechala výraznou stopu v německé kinematografii. Počátky kariéry a herecké úspěchy Svou uměleckou dráhu zahájila v roce 1951, kdy poprvé vystoupila na divadelních prknech ve Fritzi Kortnerově verzi Schillerovy hry Don Carlos. V 60. letech se prosadila jako filmová herečka, přičemž mezi její významné snímky patří Heldinnen (1960), hudební komedie režiséra Dietricha Haugka založená na divadelní hře Gottholda Ephraima Lessinga. Širší popularitu získala díky své roli v kultovním německém sci-fi seriálu Raumpatrouille – Die phantastischen Abenteuer des Raumschiffes Orion (1966), kde ztvárnila velitelku vesmírné lodi Hydra, generálku Lydii van Dyke. Tento seriál se stal prvním německým sci-fi televizním seriálem a získal si v Německu výrazný kultovní status. Spolupráce s Rainerem Erlerem Významnou kapitolou v její herecké kariéře byla spolupráce s režisérem Rainerem Erlerem. V jeho kontroverzním thrilleru Fleisch (1979) ztvárnila postavu Dr. Jackson, vedoucí lékařky kliniky zapojené do nelegálního obchodu s lidskými orgány. Film, který v době svého uvedení vyvolal šok u části publika a protesty lékařské komunity, je dnes považován za vizionářský milník v zobrazení nelegálního obchodu s orgány a klasické dílo společensky kritického televizního filmu té doby. Režisérská a dokumentární tvorba Od 70. let se Charlotte Kerr začala věnovat také režii a produkci dokumentárních filmů. Mezi její významné režisérské počiny patří krátký film Anna Weidacher - In Memoriam (1975), dokumentární portrét skladatele Carl Orff - Portrait des Komponisten (1982) a dokumentární film o řecké političce a herečce Melině Mercouri Keine zufällige Geschichte - Melina Mercouri - Jules Dassin (1984). Natočila také dokumenty o významných filmových tvůrcích jako byli Billy Wilder (Regie: Billy Wilder, 1978), Robert Altman (Robert Altman: Ich bin, was ich bin, 1983) a Fred Zinnemann (Fred Zinnemann - Ein Hollywoodregisseur, 1983). V roce 1971 byla členkou poroty na 21. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, což potvrzuje její významné postavení v německé kinematografii. Osobní život a spolupráce s Friedrichem Dürrenmatttem Charlotte Kerr byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem byl Harry R. Sokal, s nímž se později rozvedla. V roce 1983 při natáčení filmu o Melině Mercouri poznala švýcarského spisovatele a dramatika Friedricha Dürrenmatta. Sblížili se při diskusi o jeho nejnovější hře Achterloo a v roce 1984 uzavřeli manželství. Společně spolupracovali na filmu Portrait eines Planeten a divadelní hře Rollenspiele. Po Dürrenmattově smrti v roce 1990 napsala autobiografii Die Frau im roten Mantel (Žena v červeném plášti), ve které popisuje svůj život s tímto významným spisovatelem. V roce 2000 otevřela v Neuchâtelu Centrum Dürrenmatt. Charlotte Kerr zemřela 28. prosince 2011 v nemocnici v Bernu ve věku 84 let.