Paul Xavier Gleason (4. května 1939, Jersey City, New Jersey, USA – 27. května 2006, Burbank, Kalifornie, USA) byl americký filmový a televizní herec, známý především svými rolemi autoritativních postav a záporných charakterů. Dětství a mládí Narodil se v Jersey City jako syn Eleanor Gleason (rozené Doyle), zdravotní sestry, a George L. Gleasona, který pracoval jako restauratér, profesionální boxer, dělník v železárnách a výrobce střešních krytin. Vyrůstal v Miami Beach na Floridě. V šestnácti letech utekl z domova a cestoval po východním pobřeží, kde přespával na plážích a hrál baseball. Studoval na North Miami High School a později získal fotbalové stipendium na Florida State University, kde byl spolužákem budoucích herců Burta Reynoldse a Roberta Uricha. Sportovní kariéra Gleason původně předpokládal, že jeho budoucnost bude ve sportu. Podepsal profesionální baseballovou smlouvu s Cleveland Indians, ale odehrál pouze dvě sezóny v nižší lize mezi lety 1959 a 1960. Jeho sportovní kariéra však nebyla příliš úspěšná, což ho přimělo hledat jiné možnosti. Cesta k herectví V roce 1960 ho cesta na západní pobřeží přivedla k seznámení s televizní ikonou Ozziem Nelsonem, což vedlo k jeho prvnímu vystoupení v seriálu The Adventures of Ozzie and Harriet. Definitivní rozhodnutí stát se hercem učinil v roce 1961 po zhlédnutí filmu Splendor in the Grass se svým přítelem, spisovatelem Jackem Kerouacem. Přestěhoval se do New Yorku, kde studoval čtyři roky v prestižním Actors Studio pod vedením Lee Strasberga, než se přesunul do Los Angeles. Televizní a filmové začátky Gleason debutoval ve filmu Winter A-Go-Go (1965) a postupně si budoval kariéru charakterního herce. Významný průlom přišel v letech 1976-1978, kdy ztvárnil Dr. Davida Thorntona v populárním televizním seriálu All My Children. V roce 1979 se objevil v televizním miniseriálu Ike jako kapitán Ernest "Tex" Lee a ve filmu The Great Santini po boku Roberta Duvalla. Vrchol kariéry Skutečný průlom v jeho filmové kariéře přišel v roce 1983, kdy ztvárnil bezohledného průmyslového špiona Clarence Beekse v komedii Trading Places s Danem Aykroydem a Eddiem Murphym. Tato role mu vynesla pozornost a otevřela dveře k jeho nejznámější postavě – přísnému zástupci ředitele Richardu Vernonovi v kultovním filmu The Breakfast Club (1985) režiséra Johna Hughese. Jeho výkon v roli autoritativního pedagoga, který je v neustálém konfliktu se skupinou problémových studentů, se stal ikonickým a definoval jeho další kariéru. V roce 1988 se objevil v akčním trháku Die Hard jako zástupce policejního náčelníka Dwayne T. Robinson, kde opět exceloval v roli nekompetentní autority. Kritik Roger Ebert o jeho postavě napsal, že "má jediný účel: být důsledně špatná v každém kroku", což dokonale vystihovalo Gleasonův talent pro ztvárnění nesympatických postav. Pozdější kariéra V 90. letech pokračoval v hraní výrazných vedlejších rolí v různých filmech, včetně kriminálního dramatu Miami Blues (1990) s Alecem Baldwinem a thrilleru Boiling Point (1993) s Wesleym Snipesem. V roce 2001 parodoval svou vlastní roli z The Breakfast Club ve filmu Not Another Teen Movie, kde opět ztvárnil ředitele Vernona. O rok později se objevil v komedii National Lampoon's Van Wilder jako antagonistický profesor. Kromě filmů hostoval v mnoha televizních seriálech, včetně Hill Street Blues, Dawson's Creek, Friends (jako Phoebin šéf Jack) a Drake & Josh. Celkem se objevil ve více než 60 filmech a přibližně 140 produkcích. Osobní život a odkaz V letech 1971 až 1978 byl ženatý s herečkou Candy Moore, s níž měl dceru Shannon. Od roku 1995 až do své smrti byl ženatý se Susan Kehl, s níž měl dceru Kaitlin. Kromě herectví se věnoval charitativním golfovým turnajům a krátce před smrtí vydal knihu poezie. Paul Gleason zemřel 27. května 2006 v nemocnici v Burbanku v Kalifornii na pleurální mezoteliom, vzácnou formu rakoviny plic spojenou s azbestem, kterou pravděpodobně získal při práci na stavbách v mládí. Bylo mu 67 let. Přestože byl známý především jako představitel nesympatických postav, kolegové ho popisovali jako člověka s neúnavnou pracovní etikou, nekonečnou energií a společenskou povahou. Jeho odkaz žije dál především díky kultovním filmům The Breakfast Club a Die Hard, které byly zařazeny do Národního filmového registru Kongresové knihovny jako "kulturně, historicky nebo esteticky významné".

Trailery