Charlotte Valandrey

Charlotte Valandrey, narozená 29. listopadu 1968 v Paříži jako Anne-Charlotte Pascal, byla francouzská herečka a spisovatelka. Pocházela z dobře situované rodiny, její otec vyvíjel výpočetní software a matka byla klavíristka. Od šesti let vyrůstala v přímořském městečku Pléneuf-Val-André v Bretani, podle kterého si v roce 1985 zvolila své umělecké jméno. Filmový debut a slibný začátek kariéry Její filmovým debutem byl politický snímek Rouge Baiser (1985) režisérky Véry Belmont, kde ztvárnila mladou komunistku Nadiu v Paříži 50. let. Za tento výkon získala Stříbrného medvěda pro nejlepší herečku na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a byla nominována na Césara v kategorii nejslibnější herečka. Kritici jí předpovídali kariéru podobnou Sophie Marceau. V následujících letech se objevila v několika filmech, včetně Taxi Boy (1986) po boku Clauda Brasseura a Richarda Berryho, komediálního dramatu F*cking Fernand (1987) s Thierrym Lhermittem a Les Fous de Bassan (1987). V roce 1992 ztvárnila princeznu Sašu v mezinárodně uznávaném fantasy dramatu Orlando režisérky Sally Potter, kde hrála po boku Tildy Swinton. Mezi její další filmy patří dramatická adaptace En compagnie d'Antonin Artaud (1995) se Samim Freyem. Televizní kariéra Po zjištění své HIV pozitivity v roce 1986, těsně před osmnáctými narozeninami, se její filmová kariéra začala komplikovat. V roce 1989 měla hrát hlavní roli ve filmu Noce Blanche, ale několik dní před začátkem natáčení informovala režiséra o své nemoci. Pojišťovna následně odmítla film pojistit, pokud by v něm hrála, a role připadla Vanesse Paradis. Charlotte se proto přeorientovala na televizní tvorbu, kde zaznamenala velký úspěch. V letech 1991 až 2000 ztvárnila novinářku Myriam Cordier, dceru komisaře a sestru soudce, v populárním seriálu Les Cordier, juge et flic (Cordierovi, soudce a policajt) po boku Pierra Mondyho a Bruna Madiniera. Seriál dosahoval sledovanosti až 11,4 milionu diváků. V roce 2006 se ještě objevila v jedné epizodě navazujícího seriálu Commissaire Cordier. V roce 1994 moderovala na stanici M6 pořad Mes années clips. Mezi lety 2017 a 2019 se vrátila na obrazovky v roli soudkyně Laurence Moiret v populárním seriálu Demain nous appartient (Zítřek nám patří). Účinkovala také v minisérii Les Innocents a v roce 2022 se objevila v seriálu Leo Mattei. Osobní život a zdravotní problémy V roce 2005 vydala autobiografii L'Amour dans le sang (Láska v krvi), ve které veřejně odhalila svou HIV pozitivitu. Kniha se stala bestsellerem s 180 000 prodanými výtisky a byla později adaptována do televizního filmu. Charlotte se nakazila virem HIV v 17 letech po vztahu s drogově závislým hudebníkem. Její léčba tritherapií vyčerpala její srdce a v roce 2003 podstoupila transplantaci, čímž se stala první HIV pozitivní osobou s transplantovaným srdcem ve Francii. V roce 2008 prodělala infarkt, kdy její srdce přestalo bít na 22 sekund. V červnu 2022 musela podstoupit druhou transplantaci srdce, která však nebyla úspěšná. Další umělecké aktivity Kromě herectví se Charlotte Valandrey věnovala také divadlu. V roce 2009 účinkovala v představení Le siècle sera féminin ou ne sera pas od Dominiqua Coubese v divadle Théâtre du Gymnase Marie Bell a v roce 2016 v komedii Mon pote est une femme comme les autres od Luqa Hametta v divadle Théâtre d'Edgar. V roce 2017 se začala věnovat také hudbě a vydala svůj první singl J'adore. Byla také spisovatelkou a celkem vydala sedm knih, přičemž poslední z nich, Se réconcilier avec soi (Usmířit se se sebou), vyšla v roce 2022. Charlotte Valandrey zemřela 13. července 2022 v Paříži ve věku 53 let. Pohřeb se konal v Pléneuf-Val-André. Byla patronkou nadace Greffe de vie (Registr života) a angažovala se v oblasti dárcovství a transplantace orgánů. Zanechala po sobě dceru Taru, která se narodila v roce 2000 a je HIV negativní.