Karla Oličová

Karla Oličová (22. října 1915, Praha – 25. srpna 1975, Praha) byla česká filmová herečka, jejíž slibně se rozvíjející kariéru předčasně ukončila vážná nemoc. Narodila se jako Karolína Oličová, vnučka pražského policejního ředitele Václava Oliče (1847–1932). Přišla na svět po smrti svého otce Karla (1891–1915), důstojníka rakouské c. k. armády, který padl na frontě počátkem 1. světové války. Po úmrtí své matky se jí ujala rodina tety, sestry jejího otce, Anny (Ati) Kadeřábkové, rozené Oličové, manželky zpěváka a profesora konzervatoře Louise Kadeřábka. O malou Karlu se rovněž zajímala budoucí první dáma Hana Benešová, přítelkyně její matky. Vzdělání a vstup do filmového světa Z francouzského gymnázia odešla ze sexty, aby studovala zpěv na Státní konzervatoři, zcela v rodinné tradici. Její herecký potenciál spočíval především v atraktivním a zvláštním zjevu, který diváky udivoval mystickým fluidem. Zdůrazňovala ho ještě záhadným obličejem, malou drobnou postavou a hustými rovnými černými vlasy. Pravděpodobně právě na konzervatoři si dívky nevšedního zjevu všiml kdosi z filmové branže. Byla přizvána na konkurz na film Bezdětná (1935), v němž hlavní úlohu ztvárnila začínající Nataša Gollová a byla zde obsazena do netypicky vážné role svobodné matky. Karla Oličová v tomto melodramatu vytvořila roli komorné. Ačkoliv se nejednalo o velkou roli, přesto filmové tvůrce zaujala a začala být obsazována. Filmová kariéra Podstatně větší roli princezny Juliany de Benzonninové v životopisném snímku Milan Rastislav Štefánik (také z roku 1935) nabídl Karle Oličové režisér Jan Sviták. V dalším roce účinkovala ve čtyřech snímcích – sehrála princeznu Zuliku v Tylově báchorce Švanda dudák (1937) v režii Svatopluka Innemanna, Lori Šomkovou v životopisném snímku Karel Hynek Mácha (1937) režisérky Zet Molas a slečnu Lenku ve Vávrově historickém dramatu Filosofská historie (1937, podle Aloise Jiráska). Téhož roku zahrála svoji nejvýznamnější a herecky nejhodnotnější roli – Anetu, dceru zfanatizovaného maršála (Zdeněk Štěpánek), který chce vyvolat zničující světovou válku proti „malé bezvýznamné zemi" v Haasově adaptaci Čapkova dramatu Bílá nemoc (1937). Doktor Galén (Hugo Haas), maršálova dcera a maršálův pobočník Krog (Ladislav Boháč) se snaží maršálův plán zastavit. Zajímavostí je, že Karla Oličová byla známá a oblíbenkyně prezidenta Edvarda Beneše. A ačkoli s jejím hereckým výkonem nebyl Hugo Haas spokojený, tak ho musel přetrpět, protože díky jejímu obsazení dostal požadované finance, bez nichž by tento film nevznikl. Poslední role a odchod z filmového plátna O rok později následovala role starostovy dcery Růženy ve Svitákově komedii Třetí zvonění (1938), o příhodách, zmatcích, problémech a záměnách kolem opulentní svatby dcery starosty Sadílka (Theodor Pištěk) – provdá se Růžena přes řadu záměn, omylů a nedorozumění za svého milovaného advokátního koncipienta JUDr. Jana Hudce (Oldřich Nový)? Po této roli, ve dvaadvaceti, ale musela Karla Oličová zanechat své slibně se rozvíjející filmové herecké dráhy – v ní pokračovat jí nedovolilo sílící astma. Film Bílá nemoc byl na Barrandově natočen za čtrnáct dní a měl premiéru den před Štědrým dnem 1937. Byl nadšeně přijat jako manifest proti blížícímu se nacismu. Ostatně německé velvyslanectví v Praze proti filmu okamžitě po premiéře protestovalo a žádalo jeho zákaz. K tomu nakonec nejdříve došlo v listopadu roku 1938 na Slovensku a brzy i v Čechách. Stejný postih dopadl i na film Filosofská historie, který měl silně vlastenecký podtext. Herci, kteří hráli v obou filmech - a Karla mezi ně patřila - začali mít s nacisty okamžitě po okupaci problémy. A protože Karla najednou v roce 1938 přestala filmovat, začaly vznikat různé fámy. A pak se objevila zpráva, že Karla Oličová ve věku 25 let v roce 1940 zemřela. Skutečnost byla malinko jiná. V roce 1938 propukla u Karly těžká astmatická choroba, která jí znemožnila další filmování. Život v ústraní Paní Karla bojovala s nemocí a celá léta žila v naprostém ústraní. Karla žila s rodinou Kadeřábkových v domě svého děda nad Riegrovými sady na Vinohradech a útěchu nacházela v silné náboženské víře. Zemřela 25. srpna 1975 ve věku nedožitých šedesáti let, čtvrt roku po tragické smrti milované neteře Magdaleny Rottové (15.3.1950–24.6.1975), dcery své sestřenice Anny Kadeřábkové Rottové, s kterými po smrti své tety Anny (Ati) nadále bydlela. Pohřbena je na pražských Olšanských hřbitovech. Byla krásná, talentovaná, vyhledávaná režiséry, přesto svou filmovou kariéru velmi brzy ukončila. Zcela se ponořila do náboženské víry, z níž čerpala sílu. Možná tedy ani nezaznamenala, že pro širokou veřejnost již léta není mezi živými. Neznáme již podobu její tváře z pozdějších let, pro své obdivovatele zůstává stále tou krásnou jemnou dívkou ze svých filmů.