Lika Kavjaradze: Nejlepší filmy a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Lika Kavjaradze: Filmy a seriály

  • Udzinarta mze
    Udzinarta mze (1992)
    Film
    Režisér věnoval toto lyrické, epické filmové vyznání památce svého otce, který byl lékařem. Hlavní hrdina filmu, lékař záchranné služby, provádí nebezpečné experimenty při hledání životně důležité vakcíny. Jeho žena v jeho práci věří, i když jeho dcera by ho nechápala. Jeho syn, který je povahově naprosto odlišný od svého otce, se ho snaží chránit. Sebezapření ve jménu vědy se ale ukazuje jako příliš vysoká cena. Ve chvíli, kdy je lékař na pokraji objevu, ztrácí vše, co za dvacet let práce nashromáždil. Tato ztráta ho ještě více sblíží se synem. Natáčení filmu trvalo sedm let (1985-1992), a stalo se tak metaforickým vyvrcholením sovětské kinematografie a sovětského způsobu života jako celku.
    Žánry:DramaKrimi
    84%
    Režisér věnoval toto lyrické, epické filmové vyznání památce svého otce, který byl lékařem. Hlavní hrdina filmu, lékař záchranné služby, provádí nebezpečné experimenty při hledání životně důležité vakcíny. Jeho žena v jeho práci věří, i když jeho dcera by ho nechápala. Jeho syn, který je povahově naprosto odlišný od svého otce, se ho snaží chránit. Sebezapření ve jménu vědy se ale ukazuje jako příliš vysoká cena. Ve chvíli, kdy je lékař na pokraji objevu, ztrácí vše, co za dvacet let práce nashromáždil. Tato ztráta ho ještě více sblíží se synem. Natáčení filmu trvalo sedm let (1985-1992), a stalo se tak metaforickým vyvrcholením sovětské kinematografie a sovětského způsobu života jako celku.
    Žánry:DramaKrimi
    1
  • Blankytné hory aneb Nepravděpodobný příběh
    Blankytné hory aneb Nepravděpodobný příběh (1983)
    Film
    79%
    2
  • Strom přání
    Strom přání (1976)
    FilmRole: Marita
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    77%
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    3
  • Rotsa akvavda nushi
    Rotsa akvavda nushi (1973)
    Film
    Zura, syn bohatého podnikatele, ukradne auto příteli svého otce, aby pobavil spolužáky. Když se o tom dozví ředitelka školy, vyloučí ho z turnaje v cyklistice. Zurov otci se ji nicméně podaří přesvědčit, aby synovi účast povolila, a dokonce uplatí i jeho vítězství. Zurovi spolužáci vědí, že se stal šampionem nezaslouženě, ale nemohou s tím nic dělat. Pouze Chatuna, jeho údajná přítelkyně, a Lexo, Zurovy přítel, se odváží proti tomu protestovat. Jejich nedostatek loajality Zuru rozzuří a v návalu vzteku havaruje s otcovým autem. Nehoda stojí Lexa život. Zurov otec se snaží, jak jen může, aby syna uchránil před zaslouženým trestem, ale první, kdo se postaví proti jeho rozhodnutí, je samotný Zura.
    73%
    Zura, syn bohatého podnikatele, ukradne auto příteli svého otce, aby pobavil spolužáky. Když se o tom dozví ředitelka školy, vyloučí ho z turnaje v cyklistice. Zurov otci se ji nicméně podaří přesvědčit, aby synovi účast povolila, a dokonce uplatí i jeho vítězství. Zurovi spolužáci vědí, že se stal šampionem nezaslouženě, ale nemohou s tím nic dělat. Pouze Chatuna, jeho údajná přítelkyně, a Lexo, Zurovy přítel, se odváží proti tomu protestovat. Jejich nedostatek loajality Zuru rozzuří a v návalu vzteku havaruje s otcovým autem. Nehoda stojí Lexa život. Zurov otec se snaží, jak jen může, aby syna uchránil před zaslouženým trestem, ale první, kdo se postaví proti jeho rozhodnutí, je samotný Zura.
    4

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.