Waldemar Jabs

Waldemar Max Eduard Gustav Jabs (2. května 1877, Crone an der Brahe – 1. listopadu 1943, Berlín) byl německý maskér a jeden z nejvýznamnějších představitelů svého oboru v německé kinematografii první poloviny 20. století. Syn divadelního malíře měl díky otci již od dětství vztah k divadlu a přes profesi divadelního kadeřníka se dostal k maskérství. Jedním z jeho prvních klientů byl Josef Kainz, s Albertem Steinrückem, který ho protegoval, přišel Jabs na začátku 20. století do Berlína. Divadelní kariéra a začátky Jako maskér pracoval Waldemar Jabs na četných berlínských scénách včetně Schiller-Theater, Max Reinhardtova Deutsches Theater, Lessingtheater, Theater am Nollendorfplatz, Theater am Schiffbauerdamm, Metropol-Theater, Großes Schauspielhaus, Berliner Theater a Komödienhaus. Spolupracoval s významnými divadelními tvůrci jako Max Reinhardt, Erwin Piscator a Erik Charell. Bezprostředně po skončení první světové války začal Waldemar Jabs, který mezitím vlastnil i vlastní firmu s několika zaměstnanci, pracovat také pro film a stal se do roku 1945 zdaleka nejznámějším představitelem svého oboru. Filmová kariéra a významná díla Jabs se během více než dvou desetiletí podílel na působivém seznamu německých filmových klasik, počínaje Ernst Lubitschovými filmy Madame Dubarry s Emilem Janningsem a The Cabinet of Dr. Caligari. Následovaly F. W. Murnauovy mistrovské díla The Last Man, Tartuffe a Faust, maskově náročná filmová fantazie Geheimnisse des Orients a Josef von Sternbergův The Blue Angel, kde Jabs kromě Janningse líčil také Hanse Alberse. Waldemar Jabs se podílel na maskérské práci u některých z nejdůležitějších filmů německého expresionismu a němého filmu obecně. Jeho pečlivá maskérská práce byla klíčová například u filmu The Last Man, kde kombinace Jabsovy práce a Janningsovy schopnosti vyjádřit smutek postavy prostými způsoby vytvořila působivý výkon. U filmu The Blue Angel poskytli maskéři Waldemar Jabs a Oscar Schmidt Marlene Dietrich roztomilé blond kadeře spolu s krásnou rtěnkou a růží. Pozdní kariéra a závěr života Waldemar Jabs se maskérsky podílel také na velkých publikačních úspěších z raného období Třetí říše, například na Reinhold Schünzelově Viktor und Viktoria, Ludwig Bergerově Walzerkrieg a Heinz Hilpertově Liebe, Tod und Teufel, stejně jako na některých raných inscenacích Detlefa Siercka. Své předposlední filmové masky dodal Jabs krátce před vypuknutím války v roce 1939 u prvního celovečerního německého barevného filmu Frauen sind doch bessere Diplomaten, který se do kin dostal až v roce 1941. V té době Waldemar Jabs právě vytvářel rozsáhlé masky pro svou pravděpodobně nejpracnější filmovou produkci celé kariéry, poslední velkogermánský historický epos o životě Fridricha Velikého Der große König. Stal se to Jabsův poslední film. Waldemar Jabs zemřel 1. listopadu 1943 v Berlíně jako uznávaný odborník, který svou prací výrazně ovlivnil vizuální podobu německé kinematografie zlatého věku němého filmu a raného zvukového filmu.