Chill Wills

Chill Wills (18. července 1902 – 15. prosince 1978, Seagoville, Texas, USA) byl americký herec a zpěvák, známý především svými charakterními rolemi v westernových filmech a nezaměnitelným hlubokým, drsným hlasem, který propůjčil postavě mluvícího mula Francise. Theodore Childress "Chill" Wills se narodil v malém texaském městečku Seagoville nedaleko Dallasu. Jeho přezdívka "Chill" byla pravděpodobně odvozena od jeho prostředního jména Childress. Byl nejmladším ze šesti dětí a když mu bylo pouhých pět let, jeho otec zemřel. Po matčině druhém sňatku v roce 1910 se rodina přestěhovala do Dallasu. Počátky kariéry Wills projevoval umělecké nadání již od dětství. Jako mladík zpíval v baptistickém kostele v Dallasu a brzy začal vystupovat v kočovných představeních, vaudevillech a s divadelními společnostmi. Díky svému hudebnímu talentu a výraznému hlasu se prosadil jako umělec již ve svých dvanácti letech. Ve 30. letech 20. století založil a vedl hudební skupinu Chill Wills and His Avalon Boys (také známou jako The Avalon Boys), která se stala populárním westernovým kvartetem. Zlomový okamžik v jeho kariéře přišel, když skupina vystupovala v hollywoodském nočním klubu Trocadero. Tam si jich všiml filmový producent z RKO a nabídl jim účinkování v několika nízkorozpočtových westernech. V roce 1934 debutovali ve filmu It's a Gift s W. C. Fieldsem a následně se objevili v sérii westernů s Hopalongem Cassidym, počínaje snímkem Bar 20 Rides Again (1935). Filmová kariéra Významným milníkem v jeho kariéře bylo účinkování ve filmu Way Out West (1937) s komickou dvojicí Laurel a Hardy, kde Wills nejen vystupoval se svou skupinou, ale také propůjčil svůj hluboký hlas Stanu Laurelovi pro píseň "The Trail of the Lonesome Pine". Krátce poté, v roce 1938, skupinu rozpustil a vydal se na sólovou hereckou dráhu. Během 40. let byl Wills smluvním hercem studia Metro-Goldwyn-Mayer, kde se objevoval především ve westernech. Jeho charakteristický hlas, texaský přízvuk a přirozený talent pro ztvárnění jak komických, tak dramatických rolí z něj učinily vyhledávaného charakterního herce. V roce 1940 zaznamenal průlom ve filmu Boom Town, kde hrál po boku hvězd jako Clark Gable, Spencer Tracy, Claudette Colbert a Hedy Lamarr. Francis, mluvící mul Jednou z jeho nejznámějších, byť neviditelných rolí, bylo namluvení postavy Francise, mluvícího mula, v sérii populárních filmů studia Universal. První film Francis byl uveden v roce 1950 a díky velkému úspěchu následovalo pět pokračování, ve kterých Wills propůjčil svůj nezaměnitelný hlas cynickému a sarkastickému mulovi. Willsův hluboký, drsný hlas s westernovým přízvukem dokonale odpovídal osobnosti tohoto svérázného zvířecího hrdiny. Ačkoli za tuto práci nebyl v titulcích uveden, jak bylo v té době zvykem, objevil se na plátně jako generál Ben Kaye ve čtvrtém filmu série Francis Joins the WACS (1954). Poslední díl série, Francis in the Haunted House (1956), byl natočen bez Willsovy účasti, kdy jeho hlas nahradil Paul Frees. Významné filmové role Mezi jeho nejvýznamnější dramatické role patřila postava "města Chicago" ztvárněná jako přízračný policejní seržant ve filmu noir City That Never Sleeps (1953) a role strýčka Bawleyho ve velkofilmu Giant (1956), kde hrál po boku Rocka Hudsona, Elizabeth Taylor a Jamese Deana. V tomto filmu pronesl jednu z nejpamátnějších replik: "Bicku, měl jsi toho chlapa zastřelit už dávno. Teď je příliš bohatý na to, aby ho někdo zabil." Wills se stal stálicí westernových filmů, často v rolích komických postav nebo moudrých, zkušených kovbojů. Objevil se v klasickém westernu Johna Forda Rio Grande (1950) jako Dr. Wilkins, vojenský chirurg, po boku Johna Waynea. Jejich spolupráce pokračovala i v dalších filmech. Oscar a kontroverze V roce 1960 ztvárnil roli Beekeepera, společníka Davyho Crocketta (John Wayne) ve filmu The Alamo, za kterou byl nominován na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Jeho agresivní kampaň za získání této ceny však byla považována za nevkusnou a vyvolala značnou kontroverzi. Wills najal tiskového agenta W.S. "Bow-Wow" Wojciechowicze, který vedl kampaň, jež zahrnovala inzeráty s texty jako: "My z obsazení Alama se modlíme usilovněji než skuteční Texasané za své životy v Alamu – aby Chill Wills získal Oscara." John Wayne, který film režíroval a produkoval, se za tuto kampaň veřejně omluvil. Wojciechowicz později přiznal, že Wills o kampani nevěděl a že to byl zcela jeho nápad. Oscara nakonec získal Peter Ustinov za roli ve filmu Spartakus. Pozdější kariéra I přes tuto kontroverzi Wills pokračoval v úspěšné herecké kariéře. V roce 1963 se opět setkal s Johnem Waynem ve westernovém komediálním filmu McLintock!, kde ztvárnil roli Draga, předáka ranče G.W. McLintocka. Film, volně inspirovaný Shakespearovým Zkrocením zlé ženy, se stal kasovním úspěchem a upevnil Willsovu pozici jako oblíbeného charakterního herce. Mezi jeho další významné filmy patří The Rounders (1965), kde hrál bohatého rančera Jima Eda Lovea, a Pat Garrett & Billy the Kid (1973) režiséra Sama Peckinpaha, kde ztvárnil roli opilého, zpoceného majitele salonu Lemuela. Wills se také objevil v řadě televizních seriálů. V letech 1961-1962 hrál hlavní roli plukovníka Kaseyho Thompsona v seriálu Frontier Circus na CBS. Hostoval také v populárních westernových seriálech jako Gunsmoke, The Texan a The Virginian. Osobní život Wills se oženil s baletkou Betty Chappelle, se kterou měl dvě děti, Jill a Willa. Pár zůstal spolu 43 let až do její smrti v roce 1971. V roce 1973 se Wills znovu oženil s Novadeen Googe, se kterou zůstal až do své smrti. Byl známý jako oddaný rodinný muž, který rád trávil čas doma se svou ženou a dětmi. Jeho humor a veselá osobnost se projevovaly i v rodinném životě. Kromě herectví byl Wills také vášnivým hráčem pokeru a přítelem Bennyho Biniona, zakladatele World Series of Poker. Zúčastnil se prvního ročníku této pokerové série v roce 1970. Odkaz a ocenění Za svůj přínos westernovým filmům a televizi byl Wills oceněn Golden Boot Award. Má také hvězdu na hollywoodském chodníku slávy za svou práci v televizi. Chill Wills zemřel 15. prosince 1978 v Encinu v Kalifornii ve věku 76 let na rakovinu. Jeho poslední rolí byl školník v televizním filmu Stubby Pringle's Christmas (1978), který byl odvysílán dva dny po jeho smrti. Po kremaci byly jeho ostatky uloženy vedle jeho první ženy na hřbitově Grandview v Glendale v Kalifornii. Za svou dlouhou kariéru se Chill Wills objevil ve více než 70 filmech a zanechal nesmazatelnou stopu v americké kinematografii, zejména ve westernovém žánru. Jeho jedinečný hlas, autentické herecké výkony a schopnost propojit humor se srdečností z něj učinily jednu z nejrozpoznatelnějších charakterních hvězd zlaté éry Hollywoodu.