Boris Isakovic

Boris Isaković, narozen 14. prosince 1966 v Novém Sadu v Srbsku (tehdejší Jugoslávie), je významný srbský herec, který se prosadil v divadelním, filmovém i televizním prostředí. Počátky kariéry a vzdělání Boris Isaković absolvoval studium herectví na Akademii umění v Novém Sadu v roce 1992. Jeho cesta k herectví však nebyla přímočará - původně studoval Vyšší námořní školu v Kotoru, kde byl jen dva zkoušky od získání diplomu, když si uvědomil, že jeho skutečné povolání leží jinde. Po návratu do rodného Nového Sadu se věnoval studiu herectví, které se stalo jeho životním posláním. Divadelní kariéra V roce 1995 se stal stálým členem souboru Srbského národního divadla v Novém Sadu, kde ztvárnil řadu významných rolí. V letech 2001/2002 a 2012/2013 zastával dokonce pozici ředitele činohry tohoto divadla. Mezi jeho významné divadelní role patří vystoupení v inscenacích jako "Murlin Murlo" v režii Radoslava Milenkoviće, která mu přinesla několik ocenění včetně Ceny Predraga Tomanoviće. Působil také v Jugoslávském dramatickém divadle, kde ztvárnil role v inscenacích jako "Kremen", "Orgon" či "Tartif". Filmová kariéra Od roku 1990 se Boris Isaković objevil ve více než třiceti filmech, přičemž jeho filmografie zahrnuje některé z nejvýznamnějších snímků balkánské kinematografie posledních dekád. Mezinárodní pozornost získal zejména rolí generála Ratka Mladiće ve filmu Quo Vadis, Aida? (2020) režisérky Jasmily Žbanić. Tento film, který byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší mezinárodní film, zachycuje tragické události srebrenického masakru. Isaković přijal tuto kontroverzní roli navzdory tlaku, kterému byl v Srbsku vystaven, neboť Mladić je mezi některými Bosenskými Srby považován za hrdinu. Mezi jeho další významné filmové role patří postava Ivana Andricha ve vánoční romantické komedii Last Christmas (2019), kde hrál po boku Emmy Thompson a Emilie Clarke. Ve filmu Father (Otac, 2020) režiséra Srdana Golubovića ztvárnil postavu Vasiljeviće, vedoucího centra sociální péče. Tento film získal na 70. Berlínském mezinárodním filmovém festivalu Cenu diváků a Cenu ekumenické poroty. Významná je také jeho role Vlady ve filmu A Good Wife (Dobra žena, 2016), kde hrál manžela hlavní postavy ztvárněné Mirjanou Karanović, která film také režírovala. Snímek byl uveden na prestižním filmovém festivalu Sundance. V oceňovaném filmu Circles (Krugovi, 2013) režiséra Srdana Golubovića ztvárnil postavu Todora, jednoho z vojáků zodpovědných za smrt hlavního hrdiny. Televizní tvorba a mezinárodní projekty Isaković se prosadil i v televizní tvorbě, kde účinkoval v seriálech jako "The Last Panthers" (britsko-francouzsko-srbská produkce), "Grupa", "Kosti", "Zora" a "Močvara". Jeho mezinárodní kariéra zahrnuje spolupráci s významnými evropskými a americkými produkcemi. Pedagogická činnost Vedle herecké kariéry působí Boris Isaković jako profesor herectví na Akademii umění v Novém Sadu, kde předává své bohaté zkušenosti mladé generaci herců. Ocenění a uznání Za svou práci získal Boris Isaković řadu ocenění, včetně prestižní ceny za celoživotní dílo "Dobričin prsten" a ceny "Zoranov brk" (Zoranův knír). Jeho herecký výkon ve filmu Father byl oceněn mezinárodními filmovými kritiky. Osobní život Boris Isaković je ženatý s herečkou Jasnou Đuričić, se kterou často spolupracuje i profesně - například ve filmu Quo Vadis, Aida?, kde Đuričić ztvárnila hlavní roli, ačkoli spolu nesdíleli žádné scény. Z předchozího manželství má syna Stefana, který pracuje jako dramaturg pro bělehradské televizní stanice.