Slavko Štimac

Slavko Štimac, narozen 15. října 1960 v Konjském Brdu u Perušiće v Chorvatsku (tehdejší Jugoslávie), je srbský herec, který se proslavil svou dlouholetou filmovou kariérou započatou již v dětství. Počátky herecké kariéry Štimac vstoupil do světa filmu již ve dvanácti letech, kdy byl objeven pro hlavní roli v dětském filmu Vuk samotnjak (1972) režiséra Obrada Gluščeviće. Byl vybrán mezi místními dětmi z Liky díky své autentické znalosti ličského dialektu. Tato role odstartovala jeho úspěšnou kariéru dětského herce v jugoslávské kinematografii. V následujících letech se objevil v několika významných dětských filmech, včetně populárního chorvatského snímku Vlak u snijegu (1976) režiséra Maty Relji. Podle Štimacových vlastních slov bylo pro něj nejnáročnější natáčení televizního seriálu Salaš u malom ritu (1976) režiséra Branka Bauera, které trvalo celý rok a vyžadovalo každodenní studium po celodenním natáčení. Mezinárodní průlom Významným milníkem v jeho kariéře byla role mladého ruského vojáka Michaila ve válečném filmu Cross of Iron (1977) renomovaného amerického režiséra Sama Peckinpaha. Tento mezinárodní projekt mu otevřel dveře k dalším příležitostem. V roce 1980 se objevil v kultovním jugoslávském filmu Ko to tamo peva (Kdo to tam zpívá) režiséra Slobodana Šijana, kde ztvárnil novomanžela, jehož zájmy se omezují pouze na jídlo a sex. Tento snímek byl později vyhlášen nejlepším srbským filmem období 1947-1995. Spolupráce s Emirem Kusturicou Štimacova kariéra dosáhla nových výšin díky spolupráci s režisérem Emirem Kusturicou. V roce 1981 ztvárnil hlavní roli Dina v Kusturicově debutovém celovečerním filmu Sjećaš li se Dolly Bell (Vzpomínáš si na Dolly Bell?), který získal Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách. Tento příběh dospívání zasazený do Sarajeva 60. let mu přinesl mezinárodní uznání. Po absolvování Fakulty dramatických umění v Bělehradě pokračovala jeho spolupráce s Kusturicou v následujících letech. Výzvy a typové obsazení Navzdory svému talentu se Štimac potýkal s výzvami způsobenými jeho mladistvým vzhledem, který ho předurčoval k rolím adolescentů až do jeho třiceti let. Toto typové obsazení omezovalo jeho herecký rozvoj, ale zároveň mu zajistilo stálou práci v jugoslávské kinematografii 70. a 80. let. Významné role v 90. letech a novém tisíciletí V roce 1995 se Štimac objevil v Kusturicově mezinárodně oceňovaném filmu Underground, který získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Zde ztvárnil roli Ivana Drena, koktavého bratra jedné z hlavních postav, který pečuje o zvířata v zoo. Film je alegorií na rozpad Jugoslávie a patří mezi nejvýznamnější díla evropské kinematografie 90. let. Návrat do hlavních rolí Po letech v menších rolích se Štimac v roce 2004 vrátil do centra pozornosti jako protagonista v dalším Kusturicově filmu Life Is a Miracle (Život je zázrak). V tomto příběhu zasazeném do počátku bosenské války ztvárnil Luku, železničního inženýra, jehož život je převrácen naruby vypuknutím konfliktu. Film byl uveden na festivalu v Cannes a získal nominaci na cenu Zlatý orel za nejlepší zahraniční film. Pozdější kariéra Štimac pokračoval v herecké kariéře i v novém tisíciletí. V roce 2011 se objevil v adaptaci Shakespearova Coriolana, čímž rozšířil svou mezinárodní filmografii. Během své kariéry účinkoval ve více než čtyřiceti filmech a televizních projektech, což z něj činí jednu z nejvýraznějších hereckých osobností bývalé Jugoslávie. V současnosti žije v Bělehradě se svou rodinou a nadále se věnuje herectví.