Marta Hrachovinová

Marta Hrachovinová, narozená 3. září 1955 v Praze, je česká herečka, recitátorka a divadelní pedagožka. Díky otci, který působil v diplomatických službách, prožila značnou část svého dětství v zahraničí, konkrétně v USA, na Kypru a v Libyi. Tato mezinárodní zkušenost jí poskytla jedinečný kulturní rozhled, který později zúročila ve své herecké kariéře. Vzdělání a divadelní kariéra Po maturitě na gymnáziu vystudovala herectví na pražské DAMU, kde absolvovala v roce 1979. Již během studií hostovala v Národním divadle a v Divadle Jiřího Wolkera. Právě do Divadla Jiřího Wolkera nastoupila po studiích do stálého angažmá, kde působila až do zániku tohoto divadla v roce 1996. Na této scéně vytvořila mnoho významných rolí, mezi něž patří Dorotka v Tylově Strakonickém dudákovi či Tornado Lou v adaptaci hry Limonádový Joe. Po rozpadu divadelního souboru se rozhodla nehledat nové angažmá a zaměřila se především na pedagogickou činnost. Filmová kariéra Před kamerami se Marta Hrachovinová poprvé objevila ještě za studií v roce 1978, kdy ztvárnila roli Elišky v televizním záznamu divadelního představení Lakomec. Ve stejném roce si zahrála děvečku v kultovní pohádce Panna a netvor režiséra Juraje Herze, kde hlavní role ztvárnili Zdena Studenková a Vlastimil Harapes. Tento vizuálně působivý snímek, který těží z tajuplných prostor a lyricky laděného vyprávění, patří k jejím nejznámějším filmovým počinům. Mezinárodní projekty a pedagogická činnost V 90. letech se Marta Hrachovinová objevila v několika mezinárodních produkcích. V britsko-nizozemském thrilleru Studené denní světlo (The Cold Light of Day, 1996) režiséra Rudolfa van den Berga ztvárnila roli učitelky po boku Richarda E. Granta. Ve stejném roce si zahrála postavu paní Zimmermanové v americko-českém televizním filmu Tichý úkryt (Hidden in Silence), který vypráví příběh z období druhé světové války. V roce 1998 se objevila v americkém filmu Hell Mountain (Chained Heat 3: Hell Mountain). Po ukončení divadelního angažmá se začala věnovat především pedagogické práci na Vyšší odborné škole herecké v Praze, kde vyučuje umělecký přednes. Několikrát se stala laureátkou soutěže Neumannovy Poděbrady a v letech 2006-2007 působila jako odborná asistentka projektu Loutkářské umění. Kromě pedagogické činnosti se věnuje také uměleckému přednesu, psychoterapii a grafologii.