Luisa Maneri

Luisa Maneri, narozená 14. dubna 1960 v Římě, Itálie, je italská herečka, která se prosadila v evropské kinematografii především v 70. a 80. letech 20. století. Počátky kariéry a průlomové role Svou hereckou kariéru zahájila Luisa Maneri v pouhých 18 letech, kdy získala roli Andréy Charrier ve francouzsko-italské komedii La Cage aux Folles (1978) režiséra Édouarda Molinara. Tento film, který se stal jedním z nejúspěšnějších zahraničních snímků ve Spojených státech, jí poskytl skvělý start do filmového průmyslu. La Cage aux Folles byl druhým nejvýdělečnějším filmem roku 1978 ve Francii s více než 5,4 miliony diváků a získal vynikající kritické ohlasy, včetně 92% hodnocení na Rotten Tomatoes. Maneri v něm ztvárnila dceru konzervativního politika, jejíž rodina přichází na návštěvu do domácnosti homosexuálního páru, což vede k řadě komických situací. Žánrová rozmanitost V následujících letech Luisa Maneri prokázala svou všestrannost účinkováním v různých filmových žánrech. V roce 1978 se objevila v kontroverzním thrilleru The Last House on the Beach (La settima donna), kde ztvárnila postavu Matilde, jedné ze studentek, které se stanou oběťmi násilníků. Film režírovaný Francem Prosperim kombinoval prvky nunsploitation a rape-revenge žánrů a stal se kultovním dílem italské exploitační kinematografie. V roce 1986 si zahrála v hororu Body Count (Camping del terrore) pod vedením známého italského režiséra Ruggera Deodata. V tomto slasheru, natáčeném v italském regionu Abruzzo, ztvárnila postavu Carol, jedné z obětí vraždícího šamana. Film, ačkoliv nebyl v Itálii příliš úspěšný, si získal kultovní status mezi fanoušky hororového žánru. Mezinárodní projekty a spolupráce s významnými režiséry Maneri se v roce 1987 objevila v dobrodružné komedii They Call Me Renegade (Renegade) po boku Terence Hilla, kde ztvárnila postavu Petuly. Tento film, režírovaný Enzem Barbonim, představoval pokus o návrat Terence Hilla k úspěšným komediím, tentokrát bez jeho obvyklého partnera Buda Spencera. Významným projektem v její kariéře byl válečný akční film Casablanca Express (1989), režírovaný Sergiem Martinem. V tomto snímku, odehrávajícím se během druhé světové války, ztvárnila roli chůvy v příběhu o pokusu nacistů unést Winstona Churchilla během jeho cesty do Casablanky. Film, ve kterém hráli také Jason Connery, Francesco Quinn a Glenn Ford, kombinoval prvky válečného a akčního žánru. Italská kinematografie a pozdější kariéra V roce 1988 se Luisa Maneri objevila v italské komedii Compagni di scuola (Spolužáci) režiséra Carla Verdoneho, kde ztvárnila postavu Glorie Montanari. Tento film, inspirovaný osobní zkušeností režiséra, sleduje setkání bývalých spolužáků po patnácti letech od maturity. Snímek se stal desátým nejvýdělečnějším filmem italské kinematografické sezóny 1988-89 a je považován za jedno z nejlepších děl Carla Verdoneho. Kromě filmové tvorby se Luisa Maneri objevila také v několika televizních projektech, včetně minisérie Ferragosto OK a Don Gnocchi - L'angelo dei bimbi. V letech 1978 až 1985 byla zasnoubena s hercem a režisérem Pierem Natolim, s nímž také spolupracovala na některých projektech. Luisa Maneri, ačkoliv není tak známá jako některé její italské kolegyně, zanechala nesmazatelnou stopu v evropské kinematografii díky své schopnosti přesvědčivě ztvárnit různorodé postavy napříč filmovými žánry - od komedií přes horory až po válečné filmy.