Christoph Hofrichter

Christoph Hofrichter, narozen 30. dubna 1946 ve Stuttgartu v Německu, je německý herec a divadelní režisér s bohatou kariérou v televizi, filmu a divadle. Divadelní začátky a vzdělání Hofrichter získal soukromé herecké vzdělání u Hanse Helmuta Dickowa a u uznávané stuttgartské pedagožky Tordis Ludwig-Haas. Jeho divadelní kariéra začala v roce 1966 ve Státním divadle ve Stuttgartu, kde účinkoval v inscenaci Války růží (podle Shakespeara) v režii Palitzsche. Během své divadelní dráhy působil na významných německých a švýcarských scénách, včetně Schaubühne am Lehniner Platz pod vedením Petera Steina, Státních divadelních scén v Berlíně za intendantury Hanse Lietzaua, Státního divadla ve Stuttgartu pod vedením Clause Peymanna, Divadla v Basileji za intendantury Wernera Düggelina, Bavorského státního divadla v Mnichově, Divadla ve Wuppertalu a Divadla v Düsseldorfu pod vedením Karla-Heinze Strouxe. V sezóně 1968/69 vystupoval v divadle ve Wuppertalu pod režií Hanse Bauera ve hře Else Lasker-Schülerové Arthur Aronymus a jeho otcové společně s Ilse Ritterovou a Rosel Zechovou. V düsseldorfském divadle účinkoval v roce 1970 pod režií Karla-Heinze Strouxe společně s Veronikou Bayerovou a Nicole Heestersovou ve hře Eugèna Ionesca Triumf smrti aneb Velká hra masakru. V letech 1970 až 1972 hrál v Divadle v Basileji pod vedením Wernera Düggelina a od roku 1972 do roku 1977 byl členem souboru Státních divadelních scén v Berlíně. V roce 1977 se krátce vrátil do Státního divadla ve Stuttgartu do souboru Clause Peymanna, kde hrál mimo jiné v inscenaci Molièrova Lakomce ve švábské verzi. Televizní a filmová kariéra Od 80. let 20. století se Hofrichter začal výrazněji prosazovat v televizních seriálech, kde ztvárnil řadu stálých rolí, opakujících se epizodních postav i jednorázových hostujících rolí. V roce 1985 natočil s režisérem Dominikem Grafem filmovou komedii Drei gegen Drei (Tři proti třem), kde ztvárnil prodejce tanků Dr. Fischera. V roce 1987 hrál po boku Manfreda Kruga jako atašé velvyslanectví Sigi von Hofmeister v populárním seriálu veřejnoprávní televize ARD Auf Achse (Na cestě). V tomto kultovním seriálu o německých dálkových řidičích kamionů ztvárnil postavu Sigismunda "Siggiho" von Hofmeistera, který byl partnerem hlavního hrdiny Franze Meersdonka (Manfred Krug) během jeho dobrodružství v Mexiku. Jeho postava byla charakterizována jako úlisná a pro Franze spíše otravná. Zajímavostí je, že později v seriálu hrál Christoph M. Ohrt postavu Siegfrieda von Hofmeistera, bratra Sigismunda, kterého ztvárnil právě Hofrichter. V letech 1997 se objevil v německém televizním seriálu Sophie – Schlauer als die Polizei (Sophie – Chytřejší než policie), kde hrál kriminálního úředníka Seideho. Celkem se objevil v sedmi epizodách tohoto kriminálního seriálu, který vypráví příběh Sophie Mayerhoferové (Enzi Fuchs), která se po 25 letech vrací z Anglie do rodného Řezna a začíná řešit kriminální případy. Mezinárodní pozornost získal Hofrichter rolí v jihokorejském mysteriózním thrilleru Joint Security Area z roku 2000, který režíroval Park Chan-wook. Tento film je považován za režisérův třetí snímek, ačkoli sám Park jej raději označuje za svůj režijní debut, jelikož se od svých prvních dvou filmů distancoval. Joint Security Area se odehrává v demilitarizované zóně oddělující Severní a Jižní Koreu a točí se kolem smrtelné střelby zahrnující vojáky z obou stran, což vede k vyšetřování Dozorčí komise neutrálních států, která postupně odhaluje nečekanou pravdu. V tomto filmu Hofrichter ztvárnil postavu přísného, ale čestného generálmajora Bruno Botty. Režijní a další umělecká činnost Hofrichter během své kariéry působil také jako režisér. V roce 1975 natočil společně s kameramanem René Perraudinem v Berlíně krátký film podle anekdoty Heinricha von Kleista Pijačka vody a nehořlavá. Jako divadelní režisér inscenoval mimo jiné v roce 1979 v Düsseldorfu hru Tři cikáni jsem jednou potkal, v roce 1980 v Basileji Svoboda, kterou mám na mysli (divadelní večer s písněmi a texty Heinricha Heineho, Georga Herweha a dalších), v roce 1987 hru Alberta Camuse Spravedliví ve Württemberské zemské scéně v Esslingenu, v roce 1989 ve Freiburgu im Breisgau Dětskou tragédii Karla Schönherra a v roce 1992 ve Státním divadle ve Stuttgartu hru Augusta Strindberga Samum společně s Dechem/Nocí a sny Samuela Becketta. V roce 2003 režíroval v Tyrolském zemském divadle komedii Thomase Bernharda Nad všemi vrcholy je klid. Další aktivity a osobní život Hofrichter pracoval také jako recitátor a jako mluvčí v rozhlasových hrách. V roce 1990 nahrál pro Jihoněmecký rozhlas kriminální rozhlasovou hru Kluzké prsty od Dashiella Hammetta. Působil také jako pedagog, v letech 1996 až 1998 byl lektorem na Otto-Falckenberg-Schule v Mnichově. Mezi jeho žáky patří herci jako Stefanie von Poser, Jörn Knebel a Christian Baus. Od 90. let pracoval také jako scenárista a jako "kreativní producent" se podílel na vzniku filmových projektů. Hofrichter se vždy hluboce zajímal o lidské osudy, což ho přivedlo k herectví i režii. Politicky byl aktivní v levicovém prostředí a sám sebe označuje za "Apo-Grandpa" (odkaz na mimoparlamentní opozici v Německu). Vystupoval také jako zpěvák a řečník v různých programech. Po mnoho let se autodidakticky věnoval studiu jungiánské psychologie a je členem Společnosti C. G. Junga ve Stuttgartu. Christoph Hofrichter je všestranným umělcem, který během své dlouhé kariéry zanechal výraznou stopu v německém divadle, filmu i televizi. Jeho mezinárodně nejznámější rolí zůstává postava generálmajora Bruno Botty v jihokorejském filmu Joint Security Area, který se stal významným komerčním úspěchem a odstartoval kariéru režiséra Park Chan-wooka.