Jana Smrčková

Jana Smrčková, narozená 6. května 1940 v Praze, herečka. Vyrůstala v rodině gymnaziálního profesora, po jedenáctiletce nastoupila na DAMU, kde vystudovala herectví (1963). Po absolvování školy krátce působila v Městském divadle v Příbrami (1963-1964), načež trvale zakotvila v Divadle Na zábradlí (1964-1992), kde se zvláště v 60. letech podílela na stěžejních inscenacích režiséra Jana Grossmana. V letech 1991-1993 hrála v Divadle Bez zábradlí, od té doby působila na volné noze. Před filmovou kamerou debutovala rolí dramaturgyně oblastního divadla ve studentském snímku Dvanáct (1964), kde hrála spolu se spolužáky z DAMU. Její další spolupráce s filmem a televizí byla spíše nárazová a sporadická. Znovu před filmovou kameru předstoupila až v Menzelově filmu Hra o jablko (1976), mezitím se ale objevila i v televizi a také v absolventském krátkém filmu Karla Smyczka Kapři pro Wehrmacht (1975), kde ztvárnila maminku Popperovou. V tomto válečném dramatu podle povídky Oty Pavla hrála po boku Josefa Somra, který ztvárnil hlavní roli Lea Poppera. V následujících letech se objevila v několika dalších filmech, kde ztvárnila menší, ale výrazné role. V roce 1976 si zahrála Hanákovou ve filmu Hra o jablko režiséra Jiřího Menzela. V roce 1977 se objevila jako Marie Němečková a také jako nacistka v jiném snímku. O rok později ztvárnila Rogerovu matku a v roce 1979 společnici Emy Destinnové v životopisném dramatu Božská Ema režiséra Jiřího Krejčíka, které zachycovalo osudy slavné české operní pěvkyně. V 80. letech pokračovala v menších filmových rolích - v roce 1982 se objevila jako Procházkova žena a také jako Marie, Rambouskova žena. V roce 1983 ztvárnila Škardovu ženu a hospodyni Stázu. V roce 1986 si zahrála učitelku Jelínkovou, v roce 1988 servírku, v roce 1989 etnografku v muzeu a v roce 1990 učitelku. Přestože její filmografie není rozsáhlá, dokázala v každé roli vytvořit zapamatovatelnou postavu, která přispěla k celkovému vyznění díla. Jana Smrčková patří mezi ty české herce, kteří se sice nestali hvězdami první velikosti, ale svým profesionálním přístupem a hereckým uměním přispěli k vysoké úrovni českého filmu a divadla druhé poloviny 20. století. Její herecká kariéra je spojena především s Divadlem Na zábradlí, kde strávila téměř třicet let a kde se podílela na formování moderního českého divadla. Ve filmu se pak objevovala v charakterních rolích, které dokázala ztvárnit s přesvědčivostí a autenticitou.