Rosemarie Lindt

Rosemarie Lindt, narozená v roce 1939 v Düsseldorfu v Německu, je německá herečka a baletka, která se proslavila především svými rolemi v italských exploatačních filmech 70. let. Baletní vzdělání a počátky kariéry Lindt studovala na prestižní Folkwang University of Arts v Německu, kde získala plné stipendium od režiséra a choreografa Kurta Joosse, což bylo mimořádné ocenění. Své baletní vzdělání dále rozšířila ve Waker Studio v Paříži pod vedením Madame Nory Kiss. Díky svému talentu působila jako primabalerína v Německu, konkrétně v Opernhaus Wuppertal a Opernhaus Düsseldorf, později také v pařížské Opeře a v Théâtre de la Ville. V roce 1963 se přestěhovala z Paříže do Říma se svým tehdejším přítelem Jacquesem Herlinem, který získal stálé angažmá v Cinecittà, a Rosemarie zde začala svou hereckou kariéru. Filmová kariéra Rosemarie Lindt debutovala ve filmu La ballata dei mariti (1963) a následně se objevila v Hercules the Invincible (1964). Výraznější pozornost získala jako pravidelná účinkující v úspěšné sérii Frau Wirtin režiséra Franze Antela v letech 1967 až 1970, kde vystupovala společně s Herlinem. V 70. letech se stala známou tváří italské exploatační kinematografie, kde účinkovala v různých žánrech od giallo filmů přes poliziotteschi až po horory. Mezi její nejvýznamnější filmy patří Who Saw Her Die? (1972), giallo thriller režiséra Alda Lada, kde ztvárnila postavu Gabrielly po boku George Lazenbyho a Anity Strindberg. Film se odehrává v Benátkách a vypráví příběh o sochařovi, který pátrá po vrahovi své dcery. Dalším významným snímkem v její filmografii je Emanuelle and Francoise (1975), kde hrála hlavní roli Emanuelle v erotickém thrilleru režiséra Joea D'Amata. V tomto filmu ztvárnila ženu, která se mstí muži zodpovědnému za sebevraždu své sestry. V roce 1976 se objevila ve dvou výrazných filmech: v kontroverzním erotickém válečném dramatu Salon Kitty režiséra Tinta Brasse, kde hrála postavu Susan, jednu z prostitutek v luxusním berlínském nevěstinci během druhé světové války. Ve stejném roce účinkovala také v italsko-americkém kriminálním filmu Street People, kde se objevila po boku Rogera Moora a Stacyho Keache jako přítelkyně postavy Salvatora. Pozdější život Po ukončení herecké kariéry v roce 1979 se Rosemarie Lindt přestěhovala do New Yorku, kde se provdala za Alfreda Piccola. Společně založili Lindt Ballet Theater, kde Rosemarie působila jako choreografka a její manžel jako autor a režisér původních baletních představení. Kromě umělecké činnosti v divadle také vyučovala balet na Hunter College na Manhattanu. Rosemarie Lindt hovoří plynně německy, francouzsky, anglicky a italsky, což jí umožnilo mezinárodní kariéru jak v baletu, tak ve filmu.