Gale Garnett

Gale Zoë Garnett se narodila 17. července 1942 v Aucklandu na Novém Zélandu a je herečkou, zpěvačkou a spisovatelkou . Ve věku 11 let se s rodinou přestěhovala do Kanady , kde později začala svou uměleckou kariéru. Počátky kariéry a hudební úspěch Garnett začala svou veřejnou kariéru v roce 1960, kdy současně s pěveckými vystoupeními začala hrát v televizních seriálech jako 77 Sunset Strip . Po přestěhování do Los Angeles na začátku 60. let získala hostující role v populárních televizních pořadech jako Bonanza a 77 Sunset Strip, stejně jako dabingovou roli ve filmu The Pink Panther (1963) . V roce 1964 dosáhla významného úspěchu se svou autorskou skladbou We'll Sing in the Sunshine, která se umístila na čtvrtém místě v hitparádě a získala Grammy Award . Filmová kariéra Gale Garnett se postupně etablovala jako charakterní herečka v kanadské a americké kinematografii. Mezi její rané filmové práce patří Penelope (1966) s Natalie Wood a Mad Monster Party (1967) . V animovaném filmu Mad Monster Party získala jednu ze svých nejlepších rolí, i když pouze jako dabérka postavy Francesca . V 70. letech pokračovala v práci na různých projektech včetně filmů Happy Mother's Day... Love, George (1973) a Boulevard Nights (1979) . Následovaly role ve filmech The Children (1980), Tribute (1980) s Jackem Lemmonem a Overnight (1986) . Ve filmu Tribute hrála vedlejší roli po boku Jacka Lemmona, Robbyho Bensona a Lee Remick , za kterou získala nominaci na Genie Award za nejlepší herečku ve vedlejší roli . Pozdější filmové projekty V 90. letech se Garnett objevila ve filmu Mr. & Mrs. Bridge (1990) a v dokumentu Thirty Two Short Films About Glenn Gould (1993) s Colmem Feorem . Pokračovala v občasných filmových vystoupeních, včetně role v úspěšné komedii My Big Fat Greek Wedding (2002) , která se stala jednou z nejvýdělečnějších romantických komedií všech dob. Televizní práce a další aktivity Garnett se také věnovala televizní tvorbě, kde hrála v televizních filmech The Park Is Mine (1985-86) a Leona Helmsley: The Queen of Mean (1990-91) . Objevila se také v kanadských televizních produkcích jako King of Kensington (1978), The Littlest Hobo (1980) a Flashpoint (2011) . Kromě herectví se věnovala žurnalistice, psala eseje, sloupky a recenze pro různé noviny a časopisy, a také vytvořila dvě jednoženská divadelní představení .