Polly Bergen

Polly Bergen, narozená jako Nellie Paulina Burgin 14. července 1930 v Knoxville v Tennessee, byla americká herečka, zpěvačka, televizní moderátorka, spisovatelka a podnikatelka. Během své více než šedesátileté kariéry se prosadila v mnoha oblastech zábavního průmyslu a zanechala výraznou stopu v americké kinematografii, televizi i na divadelních prknech. Počátky kariéry Bergen začala svou profesionální dráhu již v dospívání jako rozhlasová zpěvačka. Do filmového průmyslu vstoupila koncem 40. let, kdy debutovala ve snímku Champion (1949). Její raná filmová kariéra byla spojena především se studiem Paramount, kde se objevila ve třech komediích s Deanem Martinem a Jerrym Lewisem: At War with the Army (1950), That's My Boy (1951) a The Stooge. V 50. letech účinkovala také v několika westernech včetně Warpath, Arena a Escape from Fort Bravo (1953), ale tyto role jí nepřinesly výraznější uznání. Televizní úspěchy Když její raná filmová kariéra stagnovala, Bergen se zaměřila na televizi, která se ukázala jako ideální médium pro její talent. V roce 1957 získala cenu Emmy za ztvárnění zpěvačky Helen Morgan v dramatickém pořadu Playhouse 90. Tento úspěch jí vynesl vlastní varietní pořad The Polly Bergen Show (1957-1958) na NBC. Stala se také pravidelnou porotkyní v populární televizní soutěži To Tell the Truth a objevovala se v dalších pořadech jako What's My Line? a Here's Hollywood. Její píseň "The Party's Over" se stala její tradiční závěrečnou skladbou a poznávacím znamením. Návrat k filmu Skutečný návrat na filmové plátno přišel v roce 1962 s thrillerem Cape Fear, kde ztvárnila manželku právníka Gregoryho Pecka, kterou terorizuje psychopat v podání Roberta Mitchuma. Její výkon v dramatické scéně na hausbótu, kde ji konfrontuje Mitchumova postava, patří k nejpůsobivějším momentům filmu. Následovaly další významné role: jako pacientka s duševní poruchou ve filmu The Caretakers (1963), za kterou byla nominována na Zlatý glóbus, v romantické komedii Move Over, Darling (1963) po boku Doris Day a Jamese Garnera, a jako první žena v prezidentském úřadě v komedii Kisses for My President (1964) s Fredem MacMurrayem. Podnikatelské aktivity V roce 1965 Bergen založila vlastní kosmetickou firmu Polly Bergen Company, známou také jako Oil of the Turtle. Vytvořila také vlastní kolekce šperků a obuvi. Její podnikatelské aktivity byly natolik úspěšné, že v roce 1973 prodala svou kosmetickou společnost firmě Fabergé. Napsala tři knihy o kráse, módě a šarmu, včetně memoárů Polly's Principles (1974). Pozdější kariéra V 80. letech se Bergen vrátila do popředí díky minisérii The Winds of War (1983) a jejímu pokračování War and Remembrance (1988), kde opět hrála s Robertem Mitchumem, tentokrát jako jeho nešťastná, alkoholismu propadající manželka. Za obě role získala nominace na cenu Emmy. V roce 2001 se vrátila na Broadway v obnoveném uvedení muzikálu Follies Stephena Sondheima, kde ztvárnila roli Carlotty Campion a získala nominaci na cenu Tony. Poslední role V pozdějších letech své kariéry se Bergen objevila v několika významných televizních seriálech. V roce 2004 ztvárnila Fran Felstein v seriálu The Sopranos, bývalou milenku Johnnyho Soprana a Johna F. Kennedyho. V letech 2007 až 2011 hostovala v seriálu Desperate Housewives jako Stella Wingfield, matka postavy Lynette Scavo (Felicity Huffman), za což získala další nominaci na Emmy. Objevila se také v seriálu Commander-in-Chief (2006) jako matka první fiktivní americké prezidentky, což bylo zajímavé propojení s její rolí prezidentky z roku 1964. Její poslední filmovou rolí byla babička v nezávislé komedii Struck by Lightning (2012). Polly Bergen zemřela 20. září 2014 ve svém domě v Southbury v Connecticutu ve věku 84 let. Zanechala po sobě bohaté umělecké dědictví jako všestranná umělkyně, která dokázala uspět v mnoha oblastech zábavního průmyslu a přizpůsobit se měnícím se trendům během své dlouhé a pozoruhodné kariéry.