Alexej Okuněv

Alexej Okuněv (10. října 1947, Praha – 4. února 2008, Praha) byl český herec, který se zapsal do povědomí diváků především svými výraznými rolemi v českých filmových pohádkách a dramatech. Divadelní začátky a vzdělání Alexej Okuněv zdědil umělecké vlohy po své matce, která byla sochařkou. Přestože se původně měl stát fasádnickým učněm, jeho zájem o divadlo ho v roce 1963 přivedl do Černého divadla Jiřího Srnce, kde byl přijat jako elév na základě svých pantomimických vloh. Po čtyřletém angažmá a neúspěšném pokusu o studium na grafické škole byl přijat na pražskou DAMU, kterou úspěšně absolvoval v roce 1973. Během studií účinkoval také v Divadle DISK. Filmová kariéra Před filmovou kamerou debutoval Alexej Okuněv ještě jako student herectví v roce 1972 menší rolí Ricarda ve filmu Antonína Máši Rodeo. Svou jedinou hlavní filmovou roli ztvárnil v roce 1973, kdy mu režisér Antonín Kachlík svěřil postavu mladého delikventa Jiřího Hudečka v kriminálním dramatu Jezdec formule risk. V následujícím roce se objevil jako vykutálený zelinář Ivan v Menzelově dramatu Kdo hledá zlaté dno a jako desátník Lebeda ve filmu Na konci světa režiséra Ivo Nováka. Do širokého povědomí diváků se však Alexej Okuněv zapsal především dvěma výraznými pohádkovými rolemi – jako král Ledového moře v pohádce Malá mořská víla (1976) režiséra Karla Kachyni a jako Měsíčník ve Vorlíčkově pohádce Princ a Večernice (1978). Tyto role patří k jeho nejznámějším a nejoblíbenějším. V roce 1979 si zahrál sladovníka v Menzelových Postřižinách a v roce 1980 teroristu v historickém dramatu Temné slunce Otakara Vávry. Ve Vláčilově životopisném filmu Mág (1987) o Karlu Hynku Máchovi ztvárnil historickou postavu Karla Sabiny. Po roce 1980 dostával Okuněv spíše menší a epizodní role. Naposledy se na filmovém plátně objevil v roce 2006 jako mafián Párátko v kriminální komedii Ro(c)k podvraťáků režiséra Karla Janáka. Divadelní působení Po absolvování DAMU nastoupil Alexej Okuněv v roce 1974 do Východočeského divadla v Pardubicích, kde působil čtyři sezony. Následně prošel několika významnými oblastními i pražskými scénami – Činoherním studiem v Ústí nad Labem (1978–1988), Západočeským divadlem v Chebu (1988–1990), Divadlem za branou II. Otomara Krejči (1990–1995) a Divadlem Minor (1993–1999). Hostoval také v Divadle Na Fidlovačce a v Národním divadle v Praze. V posledních letech svého života spolupracoval především s Divadelní společností Jana Hrušínského v pražském Divadle Na Jezerce, kde účinkoval v italské komedii Kaviár nebo čočka a v dramatizaci slavného románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy. Během své divadelní kariéry ztvárnil role v dílech Becketta, Čechova, Gogola i Shakespeara.