Hou Hsiao

Hou Hsiao-hsien, narozen 8. dubna 1947 v Meixianu (Meizhou) v provincii Guangdong v Číně, je tchajwanský filmový režisér, scenárista, producent a herec. Patří mezi nejvýznamnější postavy světové kinematografie a je klíčovou osobností tchajwanské nové vlny. Raný život a vzdělání V roce 1948 se Houova rodina přestěhovala na Tchaj-wan, kde prošel náročným vzdělávacím systémem. Přestože nebyl příliš pilným studentem, již od mládí projevoval vášeň pro film. V roce 1969 začal studovat film na Národní tchajwanské akademii umění, kterou dokončil v roce 1972. Po absolvování povinné vojenské služby pracoval krátce jako obchodník, než zahájil svou filmovou kariéru jako scenárista a asistent režie. V roce 1983 se etabloval jako jedna z definujících osobností tchajwanské nové vlny. Filmová kariéra Houova režisérská kariéra začala v roce 1980 filmem Cute Girl (Lovable You), romantickou komedií vytvořenou jako prostředek pro populární popové hvězdy. Následovaly další komerční filmy, ale jeho skutečný průlom přišel s filmem The Boys From Fengkuei (1983), který získal hlavní cenu na filmovém festivalu Three Continents v Nantes a přinesl mezinárodní uznání tchajwanské nové vlně. Jeho šestý celovečerní film A Time to Live, A Time to Die (1985) byl Houovým prvním mezinárodně úspěšným dílem, které získalo celkem 8 ocenění na filmových festivalech po celém světě, včetně zvláštní ceny poroty na Asijsko-pacifickém filmovém festivalu 1985 a ceny FIPRESCI na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu 1986. Tento částečně autobiografický film byl inspirován Houovými vlastními zkušenostmi z dospívání ve městě Fengshan a tvoří druhou část jeho trilogie o dospívání, které předcházel A Summer at Grandpa's (1984) a následoval Dust in the Wind (1986). Dust in the Wind (1986), jeho sedmý celovečerní film, získal ocenění Kinema Junpo za nejlepšího zahraničního filmového režiséra na cenách Kinema Junpo Awards 1990 a také ceny za nejlepší kameru a nejlepší hudbu na festivalu Three Continents v Nantes 1987. Mezinárodní uznání mu přinesl film A City of Sadness (1989), který zobrazuje rodinu zachycenou v konfliktech mezi místními Tchajwanci a nově příchozí čínskou nacionalistickou vládou po druhé světové válce. Film byl průlomový tím, že se zabýval dlouho tabuizovaným Incidentem 28. února a následným Bílým terorem. Za tento film získal Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1989. Mezi jeho další vysoce ceněná díla patří The Puppetmaster (1993) a Flowers of Shanghai (1998). A City of Sadness se umístil na 117. místě v anketě kritiků Britského filmového institutu Sight & Sound 2012 o největších filmech všech dob. Houova "Městská mládežnická trilogie" zahrnuje tři filmy: Good Men, Good Women (1995), Goodbye South, Goodbye (1996) a Millennium Mambo (2001). Millennium Mambo se snaží zachytit beztíži, setrvačnost a amnézii současného života v Tchaj-peji a sleduje svobodomyslnou barmankuVicky, která se vznáší do nového tisíciletí, zdánlivě nespoutaná prací, láskou nebo rodinou. Hou řekl, že Vicky je moderní verzí kurtizán z filmu Flowers of Shanghai, svobodná vybírat si muže, které chce ve svém životě. Jeho poslední film The Assassin (2015) je wuxia film volně založený na bojovém příběhu "Nie Yinniang" od Pei Xinga z pozdního osmého století. Film měl premiéru 21. května 2015 na filmovém festivalu v Cannes, kde Hou získal cenu za nejlepší režii. Kritiky oceňovaný The Assassin byl časopisem Sight & Sound označen za nejlepší film roku 2015. Byl to Houův poslední film před jeho odchodem do důchodu v roce 2023. Filmový styl a odkaz Hou je mezinárodně známý svými strohými a esteticky přísnými dramaty, která se zabývají otřesy tchajwanské (a občas i širší čínské) historie posledního století tím, že sledují jejich dopady na jednotlivce nebo malé skupiny postav. Jeho filmy, zdánlivě klidné na povrchu, ale často se vlnící emocemi a složitými historickými podpovrchovými proudy, dávají konkrétní podobu představě, že tichá voda břehy mele. The Assassin je zároveň akčním i neakčním filmem; znamená jak rozšíření jeho přísného, meditativního stylu, tak i určitý odklon. Hou byl v anketě amerických a mezinárodních kritiků časopisů The Village Voice a Film Comment zvolen "Režisérem desetiletí" pro 90. léta. V celosvětové anketě kritiků na Newyorském filmovém festivalu v roce 1998 byl Hou označen za "jednoho ze tří režisérů nejzásadnějších pro budoucnost kinematografie". V říjnu 2023 nejbližší rodina Hou Hsiao-hsiena uvedla, že odešel z filmového průmyslu kvůli nemoci a nyní žije pokojně v důchodu. Rodina vysvětlila, že Hou byl diagnostikován s Alzheimerovou chorobou ještě před pandemií COVID, která jeho problémy nečekaně zhoršila. Přesto "jeho pověst jako filmaře byla upevněna prostřednictvím mnoha kritiky oceňovaných filmů na Tchaj-wanu i mezinárodně. Jeho přínos světu kinematografie nebude zapomenut," uvedla rodina. Hou je známý jako jeden z průkopníků tchajwanské "nové vlny", který posouval hranice v 80. letech, v době, kdy ustupovalo období brutální vojenské vlády na Tchaj-wanu, cenzura slábla a umělcům a tvůrcům se otevíraly nové možnosti. Je také známý jako jeden z předních světových stylistů, jehož mnoho filmů vykazuje přesné osvětlení a barvy v dlouhých záběrech se statickou nebo extrémně pomalu se pohybující kamerou. "Hlavní věc je, aby herci zapomněli na kameru. Musí hrát, jako by pracovali v dokumentu," řekl Hou. Specializuje se na používání dlouhých záběrů a nostalgických obrazů, většinou natáčel filmy zobrazující příběhy trpících jednotlivců a bouřlivé společnosti minulosti, se kterou se Hou ztotožňoval. Za svou kariéru natočil Hou celkem 18 celovečerních filmů a tři krátké filmové segmenty omnibusových filmů, což dohromady činí 21 filmů. Jeho dílo zůstává trvalým přínosem světové kinematografii a inspirací pro filmaře po celém světě.