Ivo Helikar

Ivo Helikar, narozen 5. května 1959 v Praze, český herec, sportovní publicista a manažer. Herecké začátky a vzdělání Ivo Helikar se narodil jako syn známého motocyklového závodníka a od raného dětství toužil jít v otcových stopách. Jeho životní dráha se však nakonec ubírala jiným směrem. Po maturitě na střední škole se rozhodl pro studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze, kterou úspěšně absolvoval v roce 1983. Již během studií ho oslovil film, který mu nabídl několik menších rolí studentů, například ve snímcích Láska na první pohled (1981) a Poslední vlak (1982). Divadelní kariéra Po ukončení studia získal Ivo Helikar angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy, kde začínal svou profesionální hereckou dráhu. Později působil také v pražském Studiu Bouře a v divadle Ypsilon, kde měl možnost rozvíjet svůj herecký talent v různorodých divadelních projektech. Filmová kariéra Před filmovou kamerou debutoval v roce 1982 rolí Karla, bratra hlavního hrdiny Františka (ztvárněného Vladimírem Dlouhým) v dramatu Poslední vlak režiséra Júlia Matuly. V následujících letech si zahrál v několika filmech, kde ztvárnil především menší role - například učně ve snímku Mezi námi kluky (1981), svobodníka ve filmu Láska z pasáže (1984) nebo nadstrážmistra VB v detektivce Druhý tah pěšcem (1985). K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří postava inženýra Rostislava Luhového v dramatu Hauři (1987) režiséra Júlia Matuly. Tento film, natočený podle románu Stanislava Váchy, kriticky zobrazoval pokrytectví a protekcionismus v tehdejším socialistickém zemědělství. Ve stejném roce si zahrál jednu ze svých nejznámějších rolí - četaře Honzu Dostála v populární komedii Petra Tučka Copak je to za vojáka... (1987) s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Tento film o vojenském životě patří dodnes k oblíbeným komediím z období pozdní normalizace. Jeho poslední filmovou rolí byla účast v "muzikálu totalitního věku" Kouř (1990) režiséra Tomáše Vorla staršího. Tento kultovní snímek s Janem Slovákem v hlavní roli mladého inženýra Miroslava Čápa satiricky zobrazoval absurditu pozdně socialistické společnosti. Televizní tvorba V televizi se Ivo Helikar objevil v několika seriálech, mezi které patří Slavné historky zbojnické (1985), Letící delfín a koprodukční Dobrodružství kriminalistiky (1989). Tyto role však nebyly tak výrazné jako jeho filmové postavy. Život po herecké kariéře Po pádu komunistického režimu a změně společenských poměrů se Ivo Helikar, podobně jako řada jiných herců, rozhodl opustit hereckou dráhu. Začal pracovat v nakladatelství a později se věnoval i literární tvorbě - v roce 1997 vydal knihu Ukradený titul. Nakonec zakotvil v oblasti žurnalistiky, kde působí jako redaktor, fotoreportér a tvůrce reportáží. Svou všestrannost tak uplatnil i v jiných profesích než jen v herectví.