Nancy Lou Marchand (19. června 1928 – 18. června 2000) byla americká herečka, jejíž kariéra zahrnovala divadlo, film a televizi. Narodila se v Buffalu ve státě New York jako jediné dítě zubaře Raymonda Louise Marchanda a jeho manželky Marjorie Freeman, učitelky klavíru. Počátky kariéry a vzdělání Nancy Marchand byla v dětství velmi plachá, což vedlo její matku k tomu, aby ji v deseti letech přihlásila na herecké kurzy. Studovala herectví ve Studio Theatre School v Buffalu a později absolvovala Carnegie Institute of Technology (nyní Carnegie Mellon University) v roce 1949. Po studiích se přestěhovala do New Yorku, kde dále rozvíjela své herecké dovednosti v prestižním Herbert Berghof Studio a v Actors Studio pod vedením Lee Strasberga. Divadelní kariéra Svou profesionální divadelní kariéru zahájila v roce 1951 rolí hostinské v Shakespearově hře The Taming of the Shrew v New York City Center. V průběhu let se etablovala jako respektovaná divadelní herečka, vystupující v mnoha významných divadlech včetně Brattle Theatre, Long Wharf, Lincoln Center Repertory Company a Goodman Theatre. Za své divadelní výkony získala řadu ocenění, včetně dvou Obie Awards za hry The Balcony a The Cocktail Hour. Byla také nominována na Tony Award za výkon v hrách White Liars & Black Comedy a získala Drama Desk Award za Morning's at Seven. Televizní průlom V televizi debutovala v roce 1950 jako Jo March v adaptaci Little Women na CBS. Významným momentem její rané televizní kariéry byla role Clary v dramatu Marty (1953) po boku Roda Steigera. V 60. a 70. letech se objevovala v několika denních soap operách, včetně Love of Life, kde ztvárnila Vinnie Phillips, a Another World, kde hrála Theresu Lamonte. Její první významnou rolí v hlavním vysílacím čase byla matriarchální postava v krátkodobém seriálu Beacon Hill (1975). Lou Grant a uznání kritiky Skutečný průlom v její kariéře přišel s rolí Margaret Pynchon, autoritativní vydavatelky novin v seriálu Lou Grant (1977-1982). Tato postava, údajně inspirovaná vydavatelkou Washington Post Katherine Graham, jí vynesla čtyři ceny Emmy za nejlepší herečku ve vedlejší roli v dramatickém seriálu. Marchand ztvárnila aristokratickou ženu, která byla stejně názorově vyhraněná, silná a tvrdohlavá jako její editor (Edward Asner). Filmová kariéra Ačkoli byla Marchand primárně známá svými televizními a divadelními rolemi, objevila se také v několika významných filmech. Její filmový debut přišel v roce 1957 ve snímku The Bachelor Party, kde ztvárnila nešťastně vdanou ženu. Mezi její další filmové role patřily Ladybug Ladybug (1963), Me, Natalie (1969), The Hospital (1971), The Bostonians (1987) a The Naked Gun: From the Files of Police Squad! (1988), kde hrála starostku. V roce 1995 se objevila v remaku filmu Sabrina režiséra Sydney Pollacka, kde ztvárnila matku Harrisona Forda a téměř ukradla celý film. The Sopranos a závěr kariéry V roce 1999, ve věku téměř sedmdesáti let, byla Marchand obsazena do role, která se stala vrcholem její kariéry – jako Livia Soprano, manipulativní a chladnokrevná matka mafiánského bosse Tonyho Soprana (James Gandolfini) v průlomovém seriálu HBO The Sopranos. Její výkon v této roli jí vynesl Zlatý glóbus, cenu Screen Actors Guild a dvě nominace na Emmy. Livia Soprano byla definující postavou seriálu, ovlivňující dynamiku rodiny Sopranových. Marchand dokázala brilantně ztvárnit na povrchu křehkou, stárnoucí ženu, pod jejímž zevnějškem se skrývalo kamenné srdce a ocelové jádro. Osobní život a odkaz Nancy Marchand byla vdaná za herce Paula Sparera od roku 1951 až do jeho smrti v roce 1999. Měli spolu tři děti: Katie, Davida a Rachel. Marchand dlouhodobě bojovala s rakovinou plic, emfyzémem a chronickou obstrukční plicní nemocí. Zemřela 18. června 2000 ve Stratfordu v Connecticutu, den před svými 72. narozeninami. Její smrt nastala mezi druhou a třetí sérií The Sopranos, před vyřešením zápletky zahrnující její postavu. Tvůrci seriálu se rozhodli její smrt zakomponovat do děje a vytvořili pro ni poslední scénu pomocí počítačově generovaných efektů, což byla v té době nová technologie. Nancy Marchand zanechala trvalý odkaz jako všestranná herečka s mimořádným rozsahem, která dokázala ztvárnit jak aristokratické dámy, tak manipulativní matriarchy. Její kariéra, která trvala téměř padesát let, zahrnovala zlatý věk televizního dramatu v polovině 20. století i počátek druhého zlatého věku televize na přelomu 21. století.