Yevgeni Gurov

Yevgeni Alekseevitch Gurov, narozen 21. ledna 1897 v Ramenskoe, Moskevská gubernie, Ruské impérium (nyní Rusko), byl sovětský filmový a televizní herec. Zemřel 31. prosince 1987 v Moskvě ve věku 90 let. Filmová kariéra Yevgeni Gurov patřil mezi charakterní herce sovětské kinematografie, který se objevoval především ve vedlejších rolích. Jeho filmografie zahrnuje desítky filmů a televizních seriálů, přičemž k jeho nejvýznamnějším snímkům patří Girl Without an Address (1958), kde ztvárnil postavu Ivana Romanoviče. Tento romantický komediální film režiséra Eldara Ryazanova vypráví příběh mladého stavebního dělníka Paši Gusarova, který se na vlaku zamiluje do dívky Káti a následně ji hledá po celé Moskvě. Film se stal jedním z oblíbených sovětských snímků své doby. Významné role Mezi další důležité filmy v Gurovově kariéře patří Nochnoy patrul (1957), kde hrál postavu účetního Sergeje Nikiforova. Tento kriminální film režiséra Vladimira Sukhobokova sleduje příběh účetního, který objeví nesrovnalosti v účetnictví velkoobchodu s látkami a nahlásí je řediteli. V roce 1966 se objevil ve filmu Bela, první části adaptace klasického ruského románu o "hrdinovi naší doby", režírované Stanislavem Rostotským. Pozdější kariéra V 70. letech pokračoval Gurov v aktivní herecké kariéře. V roce 1974 se objevil v romantickém dramatu Romans o vlyublyonnykh (Romance pro zamilované) režiséra Andreje Končalovského, kde ztvárnil roli souseda. Tento film vypráví příběh Sergeje a jeho přítelkyně Táni, kteří musí odložit svatbu kvůli Sergejově vojenské službě. Významnou součástí Gurovovy filmografie je také jeho účinkování v kultovním sovětském špionážním seriálu Seventeen Moments of Spring (1973), kde hrál majitele obchodu s ptáky. Tento dvanáctidílný televizní seriál, režírovaný Tatyanou Lioznovou, se stal jedním z nejpopulárnějších sovětských seriálů všech dob a vypráví příběh sovětského špiona operujícího v nacistickém Německu. Gurovova filmografie zahrnuje i další filmy jako Two Lines in Small Font (1981), kde hrál Pyotra Generalova, Podarok chyornogo kolduna (1979) jako Khozyain zvonnitsy, a Eto my ne prokhodili (1976), kde ztvárnil doktora. Během své dlouhé kariéry spolupracoval s mnoha významnými sovětskými režiséry a herci, čímž si vybudoval respektovanou pozici v sovětské kinematografii, přestože většinou hrál menší role.