Glynis Margaret Payne Johns (5. října 1923 – 4. ledna 2024) byla britská herečka, tanečnice, zpěvačka a hudebnice. Narodila se v Pretorii v Jižní Africe, kde byli její rodiče právě na divadelním turné. Její otec byl velšský herec Mervyn Johns a matka koncertní pianistka Alyce Steele-Wareham australského původu. Počátky kariéry Glynis Johns pocházela z umělecké rodiny a na jevišti se poprvé objevila již ve třech týdnech, kdy ji na londýnské jeviště přinesla její babička. Jako dítě se věnovala baletu a ve svých deseti letech získala oprávnění vyučovat tanec. V roce 1935 vystupovala jako dětská baletka v inscenaci Buckie's Bears v divadle Garrick. Její filmový debut přišel v roce 1938 ve snímku South Riding, kde ztvárnila dceru postavy Ralpha Richardsona. Skutečný průlom v její kariéře nastal v roce 1941 ve válečném dramatu 49th Parallel, za které získala ocenění National Board of Review Award za herecký výkon. Hvězdná léta v britské kinematografii V poválečném období se Johns stala jednou z nejvyhledávanějších britských hereček. Její hvězdná kariéra dosáhla vrcholu v roce 1948, kdy ztvárnila hlavní roli v komedii Miranda, kde hrála okouzlující mořskou pannu, která způsobí chaos v londýnské domácnosti. Pro tuto roli jí společnost Dunlop Rubber Company vyrobila speciální rybí ocas. Film byl natolik úspěšný, že v roce 1954 následovalo pokračování Mad About Men, kde si svou roli mořské panny zopakovala. V 50. letech se Johns začala objevovat i v amerických produkcích. Významným mezníkem byl film No Highway in the Sky (1951), který byl společnou britsko-americkou produkcí. Následovaly role ve filmech jako The Sword and the Rose (1953), The Weak and the Wicked (1954) a The Court Jester (1955), kde hrála po boku Dannyho Kaye. V tomto muzikálovém komediálním filmu ztvárnila postavu Maid Jean, rebelské kapitánky a Hawkinsovy lásky. Přestože film byl v době svého uvedení komerčním neúspěchem, později se stal klasikou a oblíbeným televizním filmem. Hollywoodský úspěch V roce 1960 Johns zazářila ve filmu The Sundowners po boku Roberta Mitchuma a Deborah Kerr. Za svůj výkon v roli australské majitelky hotelu paní Firth byla nominována na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Kritika ocenila její "živý a okouzlující" výkon plný energie. Jednou z jejích nejznámějších rolí se stala postava Winifred Banks, sufražetky a matky Jane a Michaela v klasickém muzikálovém filmu Mary Poppins (1964). Pro tuto roli jí bratři Shermanovi napsali píseň "Sister Suffragette". Zajímavostí je, že když ji Walt Disney osobně oslovil, Johns si myslela, že jí nabízí titulní roli Mary Poppins, nikoliv roli paní Banks. Divadelní úspěchy Vedle filmové kariéry byla Johns také uznávanou divadelní herečkou. V roce 1973 vytvořila roli Desiree Armfeldt v původním broadwayském uvedení muzikálu A Little Night Music od Stephena Sondheima. Pro ni Sondheim složil jednu z nejslavnějších písní "Send in the Clowns", kterou přizpůsobil jejímu charakteristickému hlasu s krátkými frázemi. Za tento výkon získala cenu Tony za nejlepší herečku v muzikálu a Drama Desk Award. Sondheim později uvedl, že její interpretace této písně zůstala jeho nejoblíbenější. Pozdější kariéra V 70. letech Johns ztvárnila Myfanwy Price ve filmu Under Milk Wood (1972) po boku Richarda Burtona a Elizabeth Taylor. Byla hrdá na své velšské kořeny a tato role pro ni byla obzvláště významná. V roce 1977 zazářila jako Alma Rattenbury v divadelní hře Cause Célèbre, za kterou byla nominována na cenu Laurence Oliviera. V 90. letech se Johns objevila ve třech filmech, vždy v roli babičky. Hrála ve filmu The Ref (1994), kde ztvárnila panovačnou babičku Rose, dále v romantické komedii While You Were Sleeping (1995) s Sandrou Bullock a její poslední filmovou rolí byla babička Mary Gallagher ve filmu Superstar (1999). V roce 1998 byla jmenována Disney legendou v kategorii film. Osobní život a odkaz Johns byla čtyřikrát vdaná a všechna manželství skončila rozvodem. Z prvního manželství s Anthonym Forwoodem měla syna Garetha, který zemřel v roce 2007. Byla známá svým perfekcionismem a analytickým přístupem k herectví. Jak sama řekla: "Nezajímá mě hrát roli pouze na jedné úrovni. Podstatou prvotřídního herectví je učinit ji skutečnou." Glynis Johns zemřela přirozenou smrtí 4. ledna 2024 ve věku 100 let v pečovatelském domě v Los Angeles. Byla považována za jednu z posledních přeživších hvězd zlaté éry Hollywoodu a klasických let britské kinematografie. Za svou kariéru, která trvala více než sedm desetiletí, se objevila ve více než 60 filmech a 30 divadelních hrách. Její charakteristický chraplavý hlas, živá osobnost a všestranný talent z ní učinily nezapomenutelnou ikonu filmového a divadelního světa.

Trailery