Alec McCowen (26. května 1925 – 6. února 2017) byl anglický herec, který se proslavil svou prací v četných filmových a divadelních produkcích. Narodil se jako Alexander Duncan McCowen v Tunbridge Wells v Kentu jako syn Mary (rozené Walkdenové), tanečnice, a Duncana McCowena, obchodníka. Počátky kariéry McCowen studoval na The Skinners' School v Tunbridge Wells a později na prestižní Royal Academy of Dramatic Art (RADA). Na jevišti debutoval v srpnu 1942 v repertoárovém divadle v Macclesfieldu jako Micky ve hře Paddy the Next Best Thing. V letech 1943-45 působil v repertoárových divadlech v Yorku a Birminghamu a během roku 1945 cestoval po Indii a Barmě s produkcí West End komedie Love in a Mist. V repertoárovém divadle pokračoval i v letech 1946-49, během nichž odehrál také sezónu v St. John's na Newfoundlandu v Kanadě. V Londýně debutoval 20. dubna 1950 v Arts Theatre jako Maxim v Čechovově hře Ivanov. Na newyorské scéně se poprvé objevil v Ziegfeld Theatre 19. prosince 1951 jako egyptský strážce v Caesarovi a Kleopatře a o den později jako posel v Antoniovi a Kleopatře. Svou reputaci si vybudoval v klasických divadelních rolích, když se objevil v souboru slavné dvojprodukce Laurence Oliviera – Shakespearova "Antonius a Kleopatra" a Shawova "Caesar a Kleopatra" na Festivalu Británie v roce 1951. Filmová kariéra McCowen debutoval ve filmu The Cruel Sea (1953). Mezi jeho další filmové role patřily Town on Trial (1957), A Night to Remember (1958), The Loneliness of the Long Distance Runner (1962) a The Witches (1966). Zlomovým bodem v jeho filmové kariéře byla role policejního inspektora Oxforda v Hitchcockově thrilleru Frenzy (1972). Tato role se vyznačovala suchým humorem a byla obohacena komickými scénami, ve kterých jeho manželka (ztvárněná Vivien Merchant) připravovala hrozné gurmánské pokrmy. Hitchcockův film vedl k jeho jediné hlavní roli ve velkém filmu – Henry Pulling v adaptaci románu Grahama Greena Travels with My Aunt (1972) režiséra George Cukora. Za tuto roli byl nominován na Zlatý glóbus. Ve filmu ztvárnil upjatého bankovního úředníka, který je vtažen do dobrodružného života své excentrické tety Augusty (Maggie Smith). Přestože film získal Oscara za kostýmní design a nominaci na nejlepší herečku pro Maggie Smith, McCowenovu kariéru výrazně neposunul. V roce 1983 se objevil v neoficiálním filmu o Jamesi Bondovi Never Say Never Again, kde ztvárnil postavu "Q" (Algernona), vedoucího oddělení Q, který vydává specializované vybavení Bondovi (Sean Connery). Jeho verze Q byla odlišná od tradičního pojetí – pracoval v podfinancované a chatrné dílně a doufal, že s Bondovým návratem přijde "spousta bezúčelného sexu a násilí". Pozdější kariéra V 80. letech hrál titulní roli v televizním seriálu Thames Television Mr. Palfrey of Westminster (1984-1985). Objevil se také v Shakespearovských adaptacích BBC jako Malvolio ve Dvanácté noci a jako Chorus v Jindřichu V. V pozdějších letech spolupracoval s režisérem Martinem Scorsesem, když se objevil v jeho filmech The Age of Innocence (1993), kde ztvárnil Sillertona Jacksona, jednoho z klepařů vysoké společnosti, a Gangs of New York (2002) jako reverend Raleigh, což byla jeho poslední filmová role. Divadelní úspěchy Navzdory filmovým a televizním rolím zůstal McCowen především divadelním hercem. V letech 1967 až 1992 se devětkrát objevil na Broadwayi, za což získal dvě ceny Drama Desk Award a tři nominace na cenu Tony. Jednou z jeho nejslavnějších divadelních rolí byla jeho sólová interpretace Markova evangelia, která debutovala na Broadwayi v roce 1978 a vrátila se tam v roce 1981. Za své služby dramatu byl v roce 1972 jmenován důstojníkem Řádu britského impéria (OBE) a v roce 1986 povýšen na komandéra Řádu britského impéria (CBE). Osobní život McCowenovým životním partnerem byl herec Geoffrey Burridge, který zemřel v roce 1987 na komplikace spojené s AIDS. McCowen zemřel ve věku 91 let 6. února 2017 v Londýně a byl zpopelněn v krematoriu Golders Green. Alec McCowen byl uznáván pro svou všestrannost a schopnost ztvárnit širokou škálu postav, od klasických shakespearovských rolí až po moderní dramatické postavy. Jeho herecký styl se vyznačoval precizností, inteligencí a schopností propůjčit i menším rolím výraznou osobitost.

Jindřich V.