André Hossein

André Aminollah Hossein, narozený 2. února 1905 v Samarkandu (tehdejší Ruské impérium, dnes Uzbekistán), byl francouzský hudební skladatel íránsko-ázerbájdžánského původu a virtuóz na strunný nástroj tar. Zemřel 9. srpna 1983 v Paříži. Původ a vzdělání André Hossein, původním jménem Aminulla Huseynov, pocházel z rodiny perské matky a ázerbájdžánského obchodníka. Několik let žil v Persii (dnešním Íránu), než odešel studovat do zahraničí. Podle vzpomínek jeho syna Roberta studoval v Moskvě a později v Německu, kde navštěvoval hudební akademii ve Stuttgartu a Berlínskou konzervatoř v letech 1934 až 1937. Jeho fascinace předislámskou Persií ho vedla ke konverzi k zoroastrismu, což výrazně ovlivnilo jeho hudební tvorbu, zejména v symfoniích jako "Persian Miniature", "I Love My Country" a "Symphony Persepolis". Hudební kariéra a filmová tvorba V roce 1935 napsal Hossein svůj první balet "Towards the Light" (Vers la lumière). Komponoval také četné skladby pro klavír, včetně několika etud. Jeho láska k rodné Persii/Íránu je patrná v mnoha jeho dílech, zejména v Symfonii Persepolis (známé také jako "The Rubble of the Forgotten Empire"), kterou dokončil v roce 1947. V roce 1951 vytvořil symfonii na básně Omara Chajjáma. Mezi další jeho díla patří tři klavírní koncerty, Perské miniatury, Šeherezáda (Shahrzad) a Symfonie Arya. Jako skladatel filmové hudby vytvořil přibližně dvacet filmových partitur, většinou pro filmy režírované jeho synem Robertem Hosseinem, francouzským hercem a režisérem. Jeho orchestrální díla zahrnují Symphonie des sables (1946), Symphonie Persepolis (1947), Symphonie Arya (1976) a tři koncerty pro klavír (č. 1 "Capriccio", 1946; č. 2, 1946; a č. 3 "quasi una fantasia"). Pro balet složil díla: Vers la lumière (1935), Miniatures Iraniennes (1975), Sheherezade (1975), Danse d'Esmeralda (1980) a Vacances sur Glace (1982), které bylo pravděpodobně jeho posledním publikovaným dílem. Filmová hudba a spolupráce se synem Jako filmový skladatel je André Hossein známý především díky hudbě k filmům Train d'enfer (1965), Scorching Sands (1963) a Les yeux cernés (1964). Jeho filmografie zahrnuje také snímky Cemetery Without Crosses (1969), J'ai tué Raspoutine (1967) a několik televizních filmů jako Le corso des tireurs (1968), Plainte contre X (1966) a Une carabine pour deux (1966). Hudbu složil také k westernu Cemetery Without Crosses (francouzsky Une corde, un Colt...), který režíroval jeho syn Robert Hossein. Titulní píseň "The Rope and the Colt" nazpíval Scott Walker a byla vydána jako singl ve Francii. Film je věnován Sergiu Leonemu, který režíroval scénu, v níž Manuel večeří s rodinou Rogersových. Jeho hudba byla oceňována pro svou krásu a schopnost vytvářet podmanivou atmosféru, jak je patrné například ve filmu J'ai tué Raspoutine (1967), kde jeho "nádherná hudba přispívá k zachycení velkoleposti ruské aristokracie před revolucí". Odkaz a význam André Hossein je považován za jednoho z průkopníků, kteří se snažili v západní hudbě najít vyjádření pro myšlenky odvozené z perských dojmů. Jeho hudba byla obecně dobře přijímána a získala široké publikum. Ačkoli nedosáhl hloubky nebo šíře současníků, jako byli Bartók a Šostakovič, při zkoumání možností folklorní hudby a témat, pokud jde o perskou hudbu, neměl Hossein na Západě skutečného nástupce. Různá Hosseinova díla byla provedena a nahrána na LP desky Orchestre du National de l'Opera de Paris (pod vedením Jeana-Clauda Hartemanna), Orchestre National de l'Opera de Monte-Carlo (pod vedením Pierra Dervause) a Norimberským symfonickým orchestrem (pod vedením Aliho Rahbariho) ve sbírce "Symphonic Poems from Persia", podporované ministerstvem kultury a umění v Teheránu koncem 70. let.