Jaroslava Skorkovská

Jaroslava Skorkovská (5. prosince 1899, Zdice u Berouna – 30. prosince 1986, Praha) byla česká divadelní a filmová herečka. Často byla uváděna také jako Jaroslava Skorkovská-Kučerová, provdaná byla jako Červinková. Herecké začátky a vzdělání Jaroslava Skorkovská pocházela ze středočeského venkova. Základy herecké techniky získala soukromým školením u slavné herečky Národního divadla Marie Hübnerové a herce a režiséra Jana Bora. Svou profesionální divadelní kariéru zahájila ve dvaadvaceti letech, kdy v roce 1922 nastoupila do svého prvního angažmá ve Švandově divadle na Smíchově, kde působila do roku 1925. Následně hrála v Divadle Komedie (1925–1926) a další tři roky strávila u cestovní divadelní společnosti Česká komorní scéna (1926–1929). Vrchol divadelní kariéry Nejvýznamnější kapitolu své umělecké dráhy spojila Jaroslava Skorkovská s Vinohradským divadlem (Městské divadlo na Královských Vinohradech), kde působila v letech 1929–1937. Zde ztvárnila řadu významných rolí, především v ruské klasice. Vynikla zejména jako Anna ve hře Na dně Maxima Gorkého a Alexandra v dramatizaci Dostojevského Idiota. Na vinohradské scéně dále excelovala jako Dorina v Molièrově Tartuffovi, Olympie v Molnárově Olympii, Milada ve Třech mušketýrech Vítězslava Nezvala, Běta v dramatizaci Balzacovy Sestřenice Běty, Ftatateeta v Shawově Caesarovi a Kleopatře, Lízalka v Maryše bratří Mrštíků nebo donna Uracca v Corneillově Cidovi. Za zmínku stojí také její role Filipinky v Rollandově Hře o lásce a smrti a Oksany ve Zkáze eskadry O. J. Kornijčuka. Filmová kariéra Ve filmu debutovala Jaroslava Skorkovská v roce 1926, kdy se objevila ve dvou snímcích režiséra Přemysla Pražského. V adaptaci Tylovy divadelní hry Pražský flamendr ztvárnila roli baronesy Laury a v komedii Prach a broky, natočené podle humoristického románu Jana Klecandy, hrála Irenu Zvolskou, dceru majitele panství. V roce 1931 se objevila v krátkometrážním reklamním snímku Bratři Karamazovi, který byl jedním z prvních záznamů divadelního představení a byl natočen přímo na scéně Vinohradského divadla. Režii divadelního představení, které mělo premiéru 3. a 4. března 1931, měl na starosti její bývalý učitel Jan Bor. Po čtyřleté pauze se Skorkovská vrátila na filmové plátno v melodramatu Výkřik do sibiřské noci (1935), kde ztvárnila menší roli tety knížete Milovidova. Její nejvýraznější filmovou rolí byla postava zlé a chamtivé obchodnice A. Poláčkové, matky hlavní hrdinky (Lída Baarová) v psychologickém dramatu Panenství (1937) režiséra Otakara Vávry. Film byl natočen podle stejnojmenného románu Marie Majerové a setkal se s velkým diváckým ohlasem i uznáním kritiky. Přerušení a návrat k herectví V roce 1937 se Jaroslava Skorkovská ze soukromých důvodů vzdala herecké profese a následujících dvacet let se věnovala rodině. K divadelnímu umění se vrátila až v roce 1956, kdy přijala angažmá v Městských divadlech pražských, kde působila do roku 1964 nejen jako herečka, ale také jako nápověda. V tomto období ztvárnila řadu rolí v představeních domácího i světového repertoáru. Do filmu se vrátila naposledy v roce 1958, kdy se objevila v menší roli sekretářky hlavního hrdiny Petra (Rade Marković) v satirické komedii Tři přání režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Tento film, který kritizoval nedostatky socialistické společnosti, byl po uvedení na I. festivalu českých a slovenských filmů v Banské Bystrici v roce 1959 zakázán a uložen do trezoru. Do kin se dostal až v roce 1963. Kromě divadla a filmu Jaroslava Skorkovská často spolupracovala také s rozhlasem. Zemřela v Praze 30. prosince 1986 ve věku 87 let.