Alex Nicol

Alex Nicol (20. ledna 1916, Ossining, New York, USA – 29. července 2001, Montecito, Kalifornie, USA) byl americký herec a režisér, který se proslavil především svými rolemi ve westernech a válečných filmech v 50. letech 20. století. Raná léta a divadelní kariéra Alexander Livingston Nicol Jr. se narodil jako syn dozorce věznice Sing Sing a jeho manželky, která pracovala jako dozorkyně v nápravném zařízení. Zájem o herectví projevil již v mládí a studoval na Fagin School of Dramatic Art. Na profesionální divadelní scéně debutoval v roce 1938, kdy se stal učněm u Maurice Evanse a jeho prestižní shakespearovské divadelní společnosti. Na Broadwayi se poprvé objevil v inscenaci "Henry IV, Part I" (1939) a následně v "Richard II" (1940). Jeho slibně se rozvíjející kariéra byla přerušena druhou světovou válkou, během níž strávil pět let v armádě jako technický seržant u 101. jízdní divize. Poválečný návrat k divadlu Po návratu z války se Nicol vrátil na Broadway v obnoveném uvedení Odetsovy hry "Waiting for Lefty" (1946). Stal se jedním ze zakládajících členů prestižního Actors Studio pod vedením Lee Strasberga a spolupracoval s režisérem Eliou Kazanem. Účinkoval v broadwayských inscenacích "Sundown Beach" (1948), "Forward the Heart" a v původním obsazení muzikálu Rodgerse a Hammersteina "South Pacific" (1949). Významným krokem v jeho kariéře bylo převzetí role po Ralphu Meekerovi v úspěšné hře "Mister Roberts", kde byl zároveň náhradníkem hlavní hvězdy Henryho Fondy. V roce 1956 dosáhl vrcholu své divadelní kariéry, když nahradil Bena Gazzaru v roli Bricka ve hře "Cat on a Hot Tin Roof" a sklidil vynikající recenze. Filmová kariéra v Hollywoodu Nicolovu filmovou kariéru odstartoval režisér George Sherman, který ho obsadil do svého mysteriózního filmu The Sleeping City (1950) s Richardem Contem a Coleen Grayovou. Následoval western Tomahawk (1951), první z mnoha jeho filmů tohoto žánru, ve kterém hrál po boku Yvonne De Carlo, Vana Heflina a začínajícího Rocka Hudsona. V počátcích své filmové kariéry byl pod smlouvou u Universal-International, ale v roce 1952 se rozhodl smlouvu ukončit, aby mohl svobodněji vybírat role. V průběhu 50. let se Nicol etabloval jako charakterní herec, který ztvárňoval jak kladné postavy čestných šerifů, tak i záporné role psychopatických pistolníků. K jeho nejvýznamnějším westernům patří The Redhead from Wyoming (1953), kde poprvé hrál hlavní roli po boku Maureen O'Hary, dále The Lone Hand (1953), Law and Order (1953) a Dawn at Socorro (1954). Mimo westernový žánr se objevil ve válečných a dobrodružných filmech jako Target Unknown (1951), Air Cadet (1951), Red Ball Express (1952) a Strategic Air Command (1955). Vrchol kariéry a The Man from Laramie Za svou nejpamátnější roli je považován psychopatický syn rančerského barona ve filmu The Man from Laramie (1955), kde ztvárnil Davea Waggomana, který terorizuje postavu Jamese Stewarta. Tento western režírovaný Anthonym Mannem je považován za jeden z nejlepších westernů 50. let. Nicol v něm předvedl mimořádně působivý výkon jako rozmazlený a násilnický syn, který v jedné z nejšokujících scén filmu střelí Stewartovu postavu do ruky a vláčí ho ohněm. Režijní debut a The Screaming Skull Nespokojený s typem rolí, které dostával, se Nicol rozhodl vyzkoušet režii. V roce 1958 debutoval jako režisér hororem The Screaming Skull, v němž si také zahrál. Film byl natočen během šesti týdnů s nízkým rozpočtem a distribuován společností American International Pictures jako součást dvojprogramu s filmy Earth vs. the Spider nebo Terror from the Year 5000. Přestože se nejedná o mistrovské dílo, film si získal kultovní status a byl později uveden v populárním televizním pořadu Mystery Science Theater 3000. Evropské období V roce 1959 dostal Nicol roli ve filmu Five Branded Women režiséra Martina Ritta, který se natáčel v Itálii. Během pobytu v Evropě mu byly nabídnuty další role a on se svou rodinou zůstal v Římě dva roky. Toto období později označil za jedno z nejšťastnějších ve svém životě. Natáčel zde filmy s italským a jugoslávským financováním. Po návratu do USA v roce 1961 se nadále objevoval v evropských "spaghetti westernech", jako byly The Savage Guns (1962) a Gunfighters of Casa Grande (1964). Pozdější kariéra a televizní režie V 60. letech se Nicol začal více věnovat televizní režii. Režíroval epizody populárních seriálů jako Daniel Boone, The Wild Wild West a mnoho epizod seriálu Tarzan s Ronem Elym v hlavní roli. Jako herec se objevil v televizních seriálech The Twilight Zone, Dr. Kildare a The Outer Limits. K jeho pozdějším filmovým rolím patří Look in Any Window (1961), Bloody Mama (1970) Rogera Cormana a The Night God Screamed (1971). Jeho poslední herecký výkon byl ve filmu A*P*E (1976), nízkorozpočtovém snímku o obří gorile, který natočil pro svého přítele Paula Ledera. Nicol moudře investoval své výdělky do nemovitostí, což mu umožnilo postupně omezovat hereckou kariéru. Zcela se stáhl z filmového průmyslu v roce 1987. Alex Nicol zemřel přirozenou smrtí ve věku 85 let v Montecitu v Kalifornii. Zanechal po sobě manželku Jean Fleming, se kterou byl ženatý od roku 1948, a tři děti – dceru Lisu a syny Alexandra III. a Erica.