Jan Zrzavý

Jan Zrzavý, narozen 5. listopadu 1890 ve Vadíně (část obce Okrouhlice u Havlíčkova Brodu), zemřel 12. října 1977 v Praze, byl významný český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista. Patřil mezi nejvýznamnější představitele české výtvarné avantgardy nastupující začátkem 20. století. Dětství a vzdělání Jan Zrzavý se narodil v rodině ředitele venkovské školy Jana Zrzavého a jeho ženy Vilemíny, rozené Kaizlové, jako šesté z osmi dětí. Jeho studijní cesta byla velmi pestrá a komplikovaná. Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, poté se vrátil do Havlíčkova Brodu. V roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně, kde vážně onemocněl. Lékaři dokonce předpovídali, že se nedožije dvaceti let. Kvůli zdravotním problémům mu otec povolil věnovat se malířství, které ho přitahovalo od dětství. V roce 1906 se neúspěšně pokusil o přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze. Následně studoval soukromě u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška. V letech 1907-1909 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Emanuela Dítěte, odkud byl však vyloučen pro špatnou docházku a nekonvenční přístup k tvorbě. Celkem se čtyřikrát neúspěšně pokoušel dostat na pražskou Akademii. Umělecké začátky a vlivy Pro Zrzavého umělecký vývoj bylo klíčové přátelství s Bohumilem Kubištou, které mu otevřelo cestu k pochopení a využití moderních směrů expresionismu a kubismu. V roce 1910 se stal zakládajícím členem uměleckého sdružení Sursum (Vzhůru) spolu s Josefem Váchalem, Janem Konůpkem a Františkem Koblihou. Na podzim 1912 vystavovalo Sursum v Obecním domě a Zrzavého obraz Spící hoch byl v Kubištově recenzi označen za nejlepší práci výstavy. Díky tomu byl Zrzavý přijat za člena Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož členem byl v letech 1912-1917 a 1919-1923. Od roku 1923 byl členem Umělecké besedy. Umělecká tvorba a styl Jan Zrzavý velmi brzy našel vlastní způsob vyjádření, který viditelnou skutečnost zrcadlil nepřímo, v promyšlených znameních a symbolech. Jeho raná tvorba (Údolí smutku, Nokturno, Zátiší s konvalinkami, Utrpení) je charakteristická spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Teoretik Václav Nebeský ho ve své knize o moderním československém umění z roku 1937 označil za "malíře ticha". Zrzavého díla jsou často spojována s melancholickou atmosférou a idealizací snových krajin. Jeho tvorba se vyznačuje jemnými barvami a čistými liniemi, které působí klidně a meditativně. Zahraniční pobyty a inspirace První samostatnou výstavu měl Zrzavý na podzim 1918 v Topičově salónu. V roce 1924 navštívil Francii a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel. Ve 20. letech podnikal cesty také do Itálie a Belgie. Tyto cesty významně formovaly jeho umělecký výraz. Zvláště Bretaň se stala jeho oblíbeným námětem - sám ji označil za "zaslíbenou zemi svého malování, nevyčerpatelnou pokladnici krásy a zdroj malířského vzrušení". Mezi jeho nejznámější díla patří bretaňské krajiny, benátské veduty a biblické či mytologické náměty. Významné jsou také jeho portréty, které často nesou stopy inspirace Leonardem da Vinci. Scénografická tvorba a pedagogická činnost V roce 1931 realizoval Jan Zrzavý svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze a pokračoval ve spolupráci až do roku 1959. Jeho scénografie byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla. V letech 1947-1950 působil Zrzavý jako profesor malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pozdní léta a odkaz Za války nesměl Zrzavý veřejně vystavovat - nacistické úřady označily jeho tvorbu za zvrhlé umění. Po válce ho zase komunistické úřady vyloučily z výstav, protože jeho dílo bylo považováno za nerealistické a formalistické. Koncem padesátých let začala být jeho tvorba zaslouženě oceňována a v roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Jan Zrzavý odkázal celé svoje dílo Národní galerii. Zemřel 12. října 1977 v Praze a je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku. Pískovcový náhrobek s reliéfním křížem v půlkulaté desce navrhl malíř sám. V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého. Jeho díla jsou zastoupena v předních českých galeriích, například v Národní galerii v Praze, ale i ve významných zahraničních sbírkách.