Helena Zmatlíková

Helena Zmatlíková, rozená Wehrbergerová (19. listopadu 1923, Praha – 4. dubna 2005, Praha), byla česká malířka, ilustrátorka a filmová výtvarnice, která patří mezi nejvýznamnější české ilustrátory 20. století. Dětství a vzdělání Helena Zmatlíková se narodila v Praze do sportovně založené rodiny. Její otec vlastnil obchod se sportovními potřebami, matka učila angličtinu a němčinu. Rodina patřila k milovníkům a průkopníkům lyžování v masarykovském Československu. Malá Helena začala kreslit už jako dítě. Její rodiče si ale původně přáli, aby se stala švadlenou. To ji však nebavilo a místo toho nastoupila na Ukrajinskou akademii výtvarných umění v Praze. Následovala Rotterova škola kresby a propagační grafiky a studium dokončila na umělecké škole Officina Pragensis. Během studií si přivydělávala jako módní kreslířka. Filmová kariéra Na filmovém plátně se Helena Zmatlíková objevila jako dítě ve filmech Pohádka máje (režie Karel Anton, 1926) a Životem vedla je láska (režie Josef Rovenský, 1928). V němém filmu Pohádka máje si zahrála s Jiřím Voskovcem a byla vybrána díky svému talentu, přestože byla nejmladší. V romantickém snímku Životem vedla je láska ztvárnila roli děvčátka u dědy Kuděje a v Pohádce máje hrála malou Helenku. Když byly Zmatlíkové 3 roky, zahrála si ve filmu Pohádka máj. O dva roky později se objevila ve snímku Životem vedla je láska. Jak ale rostla, uvědomila si, že se herectví věnovat nechce. Její největší láskou bylo už odmalička malování. Jako filmová výtvarnice spolupracovala na filmech studia Krátkého filmu Praha - Slunce a vzduch (1947), Mouchy (1958) a Přátelé na sirkách (1960). Pro Československou televizi se autorsky podílela na animovaných filmech a Večerníčcích, například Domeček u tří koťátek (1987). U večerníčku Domeček u tří koťátek dodala výtvarnou stránku seriálu, námět a scénář zpracovala Nataša Krempová, komentář namluvil spisovatel František Nepil, za kamerou stál Jiří Větroň a hudbu složil Jaroslav Celba. Pracovala i na animovaných filmech, například na příběhu o kocouru Modroočkovi. Kocour Modroočko byl původně od spisovatele Josefa Koláře s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která byla velmi oblíbenou ilustrátorkou. Ilustrátorská kariéra Po konci 2. světové války Helena Zmatlíková rozjela svoji kariéru a postupně získala možnost věnovat se knižní ilustraci. Její první knížky byly pro dospělé, pak se již věnovala převážně tvorbě pro děti. Podporou jí v tom byl její druhý manžel, výtvarník Zdenek Seydl, který i graficky upravoval řadu jejich knížek. Helena Zmatlíková pracovala pro řadu nakladatelství, především pro Státní nakladatelství dětské knihy, pozdější Albatros. Stala se zde kmenovou autorkou a mnohá díla, která pro toto nakladatelství vytvořila, se objevují v nových vydáních dodnes. Odhaduje se, že Helena Zmatlíková vytvořila kolem tří set knižních ilustrací. Patří mezi desítku nejčastěji vydávaných českých ilustrátorů 20. století. Posbírala řadu ocenění včetně ceny nakladatelství Albatros za celoživotní práci s dětskou knihou a velké popularitě se dodnes těší i v zahraničí. Za svou tvorbu získala dlouhou řadu ocenění, například ceny za nejkrásnější knihy roku 1957, 1958 (2x) a 1992, Zlatou medaili ze Světové výstavy v Bruselu 1958, cenu Zorničky 1968, cenu nakladatelství Albatros 1971 a cenu za dětskou kulturu Tokio 1972. Známé jsou její ilustrace Honzíkovy cesty Bohumila Říhy, protože to byla povinná četba v první třídě. Podobně známé jsou i Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenové. Mezi její nejoblíbenější knížky patřilo Aškenazyho Putování za švestkovou vůní, Collodiho Pinocchiova dobrodružství a Malý princ od A. de Saint-Exupéryho. Kromě knih ilustrovala i mnoho leporel pro nejmenší. Pracovala i na animovaných filmech, například na příběhu o kocouru Modroočkovi. Knihy, které ilustrovala, byly překládány do mnoha jazyků a vycházely v zahraničí i s původními ilustracemi, takže je znají děti takřka na celém světě. Osobní život a odkaz Jako velmi mladá se vdávala, bylo jí pouze 18 let, když si brala Ivo Zmatlíka, redaktora v nakladatelství Petr, později v Academii. Manželství vydrželo pouhých sedm let. V letech 1951 až 1973 byla vdaná za malíře, ilustrátora Zdeňka Seydla. V prvním manželství se stala matkou syna Ivana, pozdějšího režiséra, dramaturga, překladatele a nakladatele. Ačkoli ve stáří trpěla vážnými potížemi se zrakem a při práci musela používat lupu, knihy ilustrovala skoro až do konce života. Zmatlíkovou prý rozčilovalo, když se její obrázky označovaly za roztomilé. U svých kreseb si dávala záležet na správné anatomii, s autory textů knih se zpravidla nestýkala, aby si "prý o nich nezkazila představu". Helena Zmatlíková zemřela 4. dubna 2005, ale její ilustrace přežívají i v digitálním světě. Zmatlíková je považována za nejúspěšnější ilustrátorku na světě mezi ženami. Celkově se umístila v žebříčku top 10 ilustrátorů jako sedmá. I mnoho let po smrti si tak rozhodně zaslouží její práce velkou úctu.