Mařenka Zieglerová

Mařenka Zieglerová, vlastním jménem Marie Zieglerová, 7. února 1881 Praha - 7. listopadu 1966 Mělník, operetní subreta, herečka, divadelní podnikatelka. Umělecké začátky a rodinné zázemí Mařenka Zieglerová pocházela z umělecky založené vinohradské rodiny. Její otec byl švec a křídlovkář, bratři hráli na křídlovku a housle, sestry byly tanečnice. Nejznámější z nich byla Adéla Zieglerová (později Srnová, 1869–1935), která byla sólistkou Národního divadla v letech 1885–1900. Umění se věnovala také její neteř, operetní subreta Hana Zieglerová – Želenská. Jako osmý potomek v rodině se Mařenka začala umělecky připravovat v baletní škole tanečníka Národního divadla Augustina Bergera, s nímž vystupovala v dětských rolích i na prknech Národního divadla. Zpěvu se učila ve známé Pivodově pěvecké škole a pro operetní úlohy se zdokonalovala u dirigenta Národního divadla Mořice Stanislava Angera. První praxi získala u ochotníků na Vinohradech. Divadelní kariéra Jako profesionální operetní zpěvačka a herečka prošla pražským Výstavním divadlem Uranie (1898-1899), Plzní (1899-1900), Národním divadlem v Brně (prosinec 1900-1901) a Švandovou Arénou na Smíchově (1901). V letech 1901-1903 působila krátce také v Národním divadle. Po turné v Severní Americe (1906-1907) se stala divadelní podnikatelkou. Po návratu z Ameriky byla ředitelkou a první subretou libeňského Lidového divadla Mařenky Zieglerové (1907-1909) a žižkovské Deklarace (1911). První světovou válku prožila u divadelní společnosti manžela Františka Grabingera (1914-1918) a poté i ve své vlastní (1918-1937). Po vzniku republiky se jako host stala interpretkou frašek, činoher, operet, revuí, koncertů a výstupů. Od roku 1919 vystupovala ve smíchovské Aréně, od 1920 ve Vinohradské zpěvohře, divadle Komedia (1924), divadle Varieté v Karlíně (1926), Uranii, řevnickém Lesním divadle (1930) a Tylově divadle v Nuslích (1933). Ještě roku 1936 hostovala v Osvobozeném divadle V + W jako bohyně Juno v pásmu "Nebe na zemi". Svoji pěveckou dráhu Mařenka Zieglerová zakončila osmi koncerty ve vyprodaných sálech v pražské Lucerně. Filmová kariéra Film využil popularitu Marie Zieglerové až na prahu její padesátky. V němém filmu si zahrála bytnou ve snímku Bahno Prahy (1927), matku v Modrém démantu (1928) a domovnici Hedviku Tichou ve filmu Haničko, co s tebou bude? (1928). Ve zvukovém období si dvakrát zazpívala (Jsem děvče s čertem v těle a Bláhové děvče) a opět hrála ve snímcích Jsem děvče s čertem v těle (1933) jako majitelka masérského salónu Nataša Dimitrijevna, Batalion (1937) jako šenkýřka v Batalionu, Vandiny trampoty (1938) jako manželka pana továrníka a Bláhové děvče (1938) jako partnerka v operetě. Na zbylých osmadvacet let se už v kinematografii odmlčela. Umělecký profil a osobní život V prvních třiceti letech 20. století byla Marie Zieglerová nejslavnější, nejoblíbenější a nejznámější českou operetní zpěvačkou. Disponovala osobním kouzlem, krásou, rozmarností a temperamentem svého ženství, svěžestí téměř až operního zpěvu. Herecký talent s pikantním náznakem dokázala rozvinout přes vznešené dámy až po hrubé dívky z nižších vrstev. Zvládala operetu: "Píseň Fortuniova" (Pavel Friquet), "Mam'zelle Nitouche" (Denise de Flavigny) či "Dafnis a Chloë" (Dafnis) a také činohru: "Mořská panna" (Květinářka), "Závrať" (Luisa) i "Kontrolor spacích vagónů" (Angela). Marie Zieglerová vystupovala též v rozhlase a v letech 1909-1914 (ale i později) pravidelně vydávala gramofonové desky. K jejímu dokonalému profilu je nutno uvést, že Zieglerová byla kromě zpěvu známá i různými aférami, pomluvami, anekdotami a drby. Byla jednou z prvních českých žen, které si pořídily automobil a budila velkou pozornost svými jízdami po Praze. Poprvé byla provdána jako Křížová a jejím druhým manželem se stal divadelní ředitel František Grabinger. Její vzpomínky "Mařenka Zieglerová vzpomíná" vycházely na pokračování v týdeníku "Hvězda" (1933) a později vyšly i knižně. Její další vzpomínky "My od divadla" už zůstaly pouze v rukopisné podobě. Nakonec odešla v roce 1946 na odpočinek a věnovala se své drůbeží farmě v Mlazicích u Mělníka.