Lordan Zafranovič

Lordan Zafranović, narozen 11. února 1944 v Maslinici na ostrově Šolta v Chorvatsku, je významný chorvatsko-jugoslávský filmový režisér a scenárista. První dva roky života strávil s matkou Marijí a starším bratrem Zdenkem v uprchlickém táboře El Shatt na Sinajském poloostrově. Po válce se rodina spojila s otcem Ivanem a přestěhovala do Splitu, kde se narodil jeho mladší bratr Andrija. Vzdělání a počátky kariéry V roce 1962 absolvoval námořní školu ve Splitu a následně studoval literaturu a výtvarné umění na Pedagogické akademii ve Splitu (1963-1967). Filmem se začal zabývat již v raném mládí, kdy jako šestnáctiletý natáčel amatérské experimentální snímky v Kino klubu Split. V roce 1966 získal titul Mistr mezinárodního amatérského filmu. Profesionální filmovou režii vystudoval na pražské FAMU, kde v roce 1971 absolvoval pod vedením oscarového režiséra Elmara Klose. Zafranović je považován za významného představitele jugoslávské černé vlny a patří mezi přední tvůrce tzv. pražské filmové školy, generace jugoslávských režisérů, kteří studovali na FAMU. Válečná trilogie a vrchol kariéry Zafranović se proslavil především svou válečnou trilogií, která reflektuje život v Jugoslávii během druhé světové války. První díl, Occupation in 26 Pictures (1978), byl nominován na Zlatou palmu v Cannes a získal Velkou zlatou arénu na festivalu v Pule. Film se stal kasovním hitem v Jugoslávii, Československu a Francii a přinesl nový pohled na žánr jugoslávského partyzánského filmu. Druhý díl trilogie, The Fall of Italy (1981), zasazený na jeho rodný ostrov Šolta během italské okupace, mu vynesl druhou Velkou zlatou arénu v Pule. Trilogii uzavřel snímek Evening Bells (1986), za který získal Zlatou arénu za nejlepší režii. Všechny tři filmy napsal ve spolupráci s Mirkem Kovačem a vyznačují se odvážným zkoumáním fašistické historie Chorvatska, nacistické kolaborace a odboje. Dokumentární tvorba a exil Zafranović se ve své tvorbě nebál kontroverzních témat, což vyvrcholilo jeho dokumenty o zločinech ustašovského režimu. Jeho dokument Jasenovac: The Cruelest Death Camp of All Times (1983) získal Grand Prix na bělehradském festivalu a byl nominován na Oscara v kategorii dokumentárních filmů. Krátce před rozpadem Jugoslávie v roce 1991 byl Zafranović nucen opustit Chorvatsko poté, co ho budoucí prezident Franjo Tuđman označil za "nepřítele chorvatského lidu". V exilu dokončil svůj dokumentární film Decline of the Century: Testament L.Z. (1993), který je osobní výpovědí o znovuobjevení fašistické ideologie a násilí v Chorvatsku. V letech 1991-1994 žil v Paříži, rok 1992 strávil ve Vídni a od roku 1995 do roku 2005 žil a tvořil v Praze, kde také působil jako profesor režie na FAMU. Pozdější tvorba a odkaz Po návratu do Chorvatska v roce 2005 pracoval na televizním seriálu o Titovi s názvem The Last Witnesses of the Testament. Během své dlouhé a produktivní kariéry natočil Zafranović přibližně 80 filmů, v nichž často působil jako režisér i scenárista. Kromě válečné trilogie se věnoval i intimnějším tématům v filmech jako Angel's Bite (1984) a Haloa: The Whore's Feast (1988), které se vyznačují psychologickým dramatem a erotikou. V současnosti žije střídavě v Praze a Záhřebu. Jeho dílo je považováno za nepostradatelnou a zásadní součást chorvatské kinematografie a je oceňováno pro svou odvážnou konfrontaci s historickým traumatem, poetický, ale nekompromisní vizuální styl a odhodlání zpochybňovat nacionalismus a kolektivní amnézii.