John Woo

Tváří v tvář (Face/Off) patří jistě k ikonickým akčním filmům devadesátých let. Honkongský mistr bojovek John Woo byl zrovna na vrcholu své hollywoodské éry a dostal do výbavy dvě velké hvězdy své doby Nica Cage a Johna Travoltu. Výsledek byl svého času hodnocen mnohem rozporuplněji, než bychom možná ze zpětného pohledu tušili – námět se ledaskomu zdál moc šílený, provedení nezřízené. Dnes se ale najde málokdo, kdo by nevzpomínal s nostalgickým úsměvem na to, jak úžasná blbina mohla před skoro třemi dekádami vzniknout. A právě proto, jak moc se doba změnila, se třeseme strachy z pokračování. Naštěstí existuje naděje.

Rodák z Englewoodu v New Jersey slaví 18. února kulatých 70 let. Jeden z prominentních členů scientologické církve, vášnivý pilot a otec tří dětí prožil během pěti dekád herecké dráhy množství vzestupů a bohužel ještě více pádů, John Travolta však stále patří mezi nejznámější herce Hollywoodu. Měli bychom si proto v chronologickém pořadí připomenout osm jeho slavných rolí, které charakterizují různé etapy jeho (možná až příliš) pestré kariéry.

Osmdesátá léta překypovala bizarními filmy, které v době uvedení propadly a vzkříšení nalezly v kultovních záhybech populární kultury. Jedním z nejtypičtějších kultů je celovečerní adaptace mediální franšízy Vládci vesmíru (Masters of the Universe) od Mattela, v níž si roku 1987 zahráli Dolph Lundgren a Frank Langella. Nákladný projekt odešel s kritickým i kasovním výpraskem a švédský bijec, pro něhož šlo o první hollywoodskou hlavní roli, film později označil za svůj nejméně oblíbený. Série kolem hrdiny He-Mana sice pokračuje ve formě hraček, komiksů či animovaných seriálů, ale celovečerní hraný reboot se pokouší dostat před kamery už takřka čtyři dekády. Nyní k němu má blízko Amazon, který se uchází o práva a láká režiséra Travise Knighta (Kubo a kouzelný meč, Bumblebee).

O Nicolasi Kimu Coppolovi lze říct hodně věcí, ale jednu rozhodně ne: nejde o zbabělce. Vždyť se dokonce vzdal svého příjmení, které ho váže ke slovutnému strýci Francisi Fordu Coppolovi, režisérovi Kmotra a Apokalypsy. Ne že by své rodinné konexe odmítl využít, už v patnácti letech se cpal alespoň do vedlejších roliček ve strýčkových filmech. Přesto se hned zkraje rozjeté kariéry rozhodl přijmout umělecké jméno a budovat svůj brand odděleně od zbytku klanu Coppolů. A že to je nějaký brand! Dnes slaví Nicolas Cage 60. narozeniny, podívejme se tedy na jeho deset nejvýraznějších rolí.

Tyhle Vánoce nebudou tiché a pokojné. Legendární čínský režisér John Woo se totiž po dvaceti letech vrátil do Hollywoodu, kde v 90. letech rozjel explozivní show s kultovními akčňáky Živý terč nebo Tváří v tvář. Jeho novinka Silent Night od producentů Johna Wicka se obejde bez dialogů, a byť nabídne triviální žánrové schéma o ztrátě syna a následné otcově pomstě na nebezpečném gangu, první trailer skýtá perfektně sestříhaný festival akční zábavy.

Jean-Claude Van Damme nikdy nebyl zárukou dobrého filmu, jenže třicet let starý Živý terč měl jednu nepopiratelnou výhodu. Za kormidlo se postavil ikonický čínský režisér John Woo, jehož rané asijské filmy vyšlapaly cestu Smrtonosné pasti i Johnu Wickovi, a víc pozornosti než belgickému mistrovi roznožek připadlo dvojici chladnokrevných záporáků v podání Lance Henriksena a Arnolda Voslooa.

Jak lépe zakončit akční či westernovou podívanou než strhující přestřelkou, v níž si to udatní hrdinové konečně rozdají se zákeřnými padouchy? Leckteré pamětihodné finále stojí za připomenutí, a tak se pojďme společně prostřílet desítkou ikonických závěrů filmů.

Tváří v tvář je jeden z nejlepších akčňáků devadesátek, nemluvě o nejlepší americké práci režiséra Johna Woo. V Hollywoodu již nějakou dobu kutí pokračování a Nicolas Cage, představitel jedné z hlavních rolí v původním filmu, o něm nově něco málo prozradil.

Jeho jméno vám nejspíš nic neřekne a dost možná jste o většině jeho filmů neslyšeli. Přitom si svůj díl pozornosti zaslouží. Albert Pyun je legendou mezi tvůrci nízkorozpočtových filmů. Zřejmě nikdo jiný nenatočil tolik filmů o kyborzích. Spolupracoval mimo jiné s Rutgerem Hauerem, Jeanem-Claudem Van Dammem, Christopherem Lambertem nebo Icem-T. A je pravděpodobné, že jste alespoň jeden z jeho filmů viděli v televizi ve tři ráno.

Sean William Scott, jenž v sérii Prci, prci, prcičky ztělesnil ikonického Steva Stiflera, dnes slaví 46. narozeniny. S tváří předurčenou pro komediální užvaněné charaktery se na počátku tisíciletí dokázal prosadit v několika divácky úspěšných filmech, ovšem image nadrženého sprostého puberťáka, která mu je údajně na hony vzdálená, ze sebe nikdy nesetřásl.

Správný herec či herečka má tolik různých tváří, že v každém filmu obnaží trochu jinou stránku lidské osobnosti. Občas ale někdo dokáže smíchat dva naprosto rozdílné charaktery a v jediném celovečerním snímku ztvárnit roli kladnou i zápornou. Dvě různé úlohy, které k sobě ve světě filmu chovají vztah srovnatelný s energií mezi detektivem a sériovým vrahem. Podívejte se na několik příkladů skvělých dvojrolí, kdy se stejným člověkem v jednu chvíli sympatizujeme, přičemž v té další bychom mu nejraději vrazili kudlu do zad.

Sláva je vrtkavá. I z největších hvězd může být po pár letech vzdálený stín vzpomínky. Někdy si za to mohou sami, jindy jsme ztratili zájem přes veškerou jejich snahu. A někdy měly prostě lepší věci na práci. Nikdy ale není tak špatně, aby nad nimi nevisela naděje comebacku – velké role, která je opět vrátí do středu dění. Podívejme se na deset takových velkých zlomů. Ať už vedly k novému nastartování kariéry, nebo zůstalo u události roku.

Mohli bychom nabýt dojmu, že takzvané queer cinema, tedy filmy s motivy vymykajícími se heterosexuální normě, jsou záležitostí teprve poslední doby. Většinou neuvažujeme o tom, že dřívější dekády nebyly tak otevřené a podobná témata v nich zůstávala víceméně jenom v náznacích. Cílové publikum v nich tedy spíš muselo číst mezi řádky. Zároveň jim ale tvůrci mnohdy vycházeli různými způsoby vstříc.

K remakům můžeme mít jakýkoli postoj, ale faktem je, že tu s námi vždy byly a nejspíš i navěky budou. Nově se na „předělávající“ jídelníček dostala akční indonéská pecka Zátah, kterou v roce 2011 ohromil režisér Gareth Evans doslova celý svět.

Matrix je po 18 letech zpátky. Jak moc se nový díl série liší od původní trilogie? A má v dnešní době tento fenomén ještě vůbec co říci? Upozorňujeme, že text obsahuje částečné spoilery zejména k první polovině snímku.