Jan-Michael Vincent, narozen 15. července 1944 v Denveru v Coloradu, zemřel 10. února 2019, byl americký herec, který se proslavil především svými rolemi v akčních filmech 70. let a televizním seriálu Airwolf z 80. let. Počátky kariéry Vincent zahájil svou hereckou kariéru v roce 1967 ve filmu The Bandits (Los Bandidos), který režíroval Robert Conrad. Brzy poté získal role v populárních televizních seriálech jako Dragnet, Lassie a Bonanza. Jeho první významnou americkou filmovou rolí byla postava v dramatu Journey to Shiloh (1968). V roce 1970 zaznamenal průlom díky televiznímu filmu Tribes (také známý jako The Soldier Who Declared Peace), kde ztvárnil hippie mladíka, který je povolán do armády. Tento film mu otevřel dveře k větším filmovým rolím a byl později v zahraničí uveden i v kinech. Hvězda akčních filmů 70. let V 70. letech se Jan-Michael Vincent etabloval jako jedna z vycházejících hvězd Hollywoodu. V roce 1971 hrál syna Roberta Mitchuma ve filmu Going Home, za což získal nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli. Následovala role učně nájemného vraha po boku Charlese Bronsona v akčním thrilleru The Mechanic (1972). Diváky překvapil v romantickém dramatu Buster and Billie (1974), kde se objevil i v odvážných nahých scénách. V roce 1975 zazářil ve filmu Bite the Bullet po boku Gene Hackmana a Jamese Coburna a ve stejném roce ztvárnil hlavní roli rebela v kultovním snímku o kamionové dopravě White Line Fever, kde hrál řidiče Carola Jo Hummera bojujícího proti korupci. Vrchol filmové kariéry Mezi jeho další významné filmy patří válečné drama Baby Blue Marine (1976), sci-fi Damnation Alley (1977) podle románu Rogera Zelaznyho a kultovní surfařský film Big Wednesday (1978), kde hrál po boku Williama Katta a Garyho Buseyho postavu Matta, talentovaného surfaře. Ve stejném roce se objevil také ve filmu Hooper s Burtem Reynoldsem, kde ztvárnil mladého kaskadéra. V roce 1980 hrál v dramatu Defiance a v roce 1981 ve filmu Hard Country s Kim Basinger. Televizní úspěch v Airwolf Po úspěšném účinkování v televizní minisérii The Winds of War (1983), kde hrál postavu Byrona "Brinyho" Henryho, získal Vincent svou nejznámější roli - pilota Stringfellowa Hawkea v akčním seriálu Airwolf (1984-1986). V tomto populárním seriálu o tajných misích s high-tech vojenským vrtulníkem hrál po boku Ernesta Borgnina. Za tuto roli údajně dostával 200 000 dolarů za epizodu, což z něj v té době dělalo nejlépe placeného televizního herce v Americe. Jeho postava Stringfellowa Hawkea, pilota s výjimečnými schopnostmi, který uměl také hrát na violoncello, se stala ikonickou a definovala jeho kariéru. Osobní problémy a úpadek kariéry Během natáčení Airwolf Vincent přiznal problémy s alkoholem a drogami, které začaly negativně ovlivňovat jeho kariéru. Po skončení seriálu v roce 1986 jeho hvězda začala rychle hasnout. Následovaly role v nízkorozpočtových filmech jako Six Against the Rock (1987), Tarzan in Manhattan (1988), Alienator (1990), Raw Nerve (1991), The Deadly Avenger (1992) a Ice Cream Man (1995). Jeho poslední významnější rolí byla účast v nezávislém filmu Buffalo '66 (1998) režiséra Vincenta Galla. Svou hereckou kariéru ukončil v roce 2002 filmem White Boy. Zdravotní komplikace a pozdní život V roce 1996 Vincent utrpěl vážnou automobilovou nehodu, při které si zlomil krk a utrpěl závažná zranění obličeje, což výrazně změnilo jeho vzhled. V roce 2012 mu musela být kvůli infekci amputována dolní část pravé nohy. Poslední roky života strávil v ústraní v Severní Karolíně, kde 10. února 2019 zemřel na srdeční zástavu ve věku 74 let. Jan-Michael Vincent zůstává v paměti filmových fanoušků především díky svým rolím v The Mechanic, Big Wednesday, White Line Fever a samozřejmě jako pilot Stringfellow Hawke v seriálu Airwolf, který definoval jeho kariéru a učinil z něj jednu z televizních ikon 80. let.

700 mil v sedle