Sergio Garrone

Sergio Garrone (15. dubna 1925 – 12. července 2023) byl italský režisér, scenárista a filmový producent. Narodil se v Římě jako bratr herce Riccarda Garrone a stal se jedním z typických představitelů italské exploatační kinematografie, který dokázal pružně reagovat na aktuální filmové trendy. Počátky kariéry Svou filmovou dráhu zahájil v roce 1948, kdy pracoval jako asistent režie, dokumentarista a produkční asistent. V roce 1953 filmový průmysl dočasně opustil, aby se v roce 1965 vrátil jako producent nízkorozpočtových žánrových filmů. Od roku 1968 se aktivně věnoval režii a scenáristice, přičemž se specializoval především na žánr spaghetti westernů. V těchto filmech byl často uváděn pod pseudonymem Willy S. Regan. Éra spaghetti westernů Garrone debutoval jako režisér westernem If You Want to Live... Shoot! (1968), v němž hlavní roli ztvárnil Ivan Rassimov. Následovaly další westerny jako Three Crosses Not to Die (1968) a No Room to Die (1969). Mezi jeho nejznámější díla z tohoto období patří Django the Bastard (1969) s Anthony Steffenm v hlavní roli. Tento film, známý také pod názvem The Strangers Gundown, se vyznačoval gotickou atmosférou a nadpřirozenými prvky. Příběh tajemného mstitele, který se vrací ze záhrobí, aby se pomstil bývalým důstojníkům Konfederace, je považován za jeden z inspiračních zdrojů pro pozdější western Clinta Eastwooda High Plains Drifter. Garrone pokračoval v tvorbě westernů i na počátku 70. let snímky jako Kill Django... Kill First (1971) a Bastard, Go and Kill (1971). Přechod k hororu a exploatačním filmům V roce 1974 Garrone rozšířil svůj záběr o hororový žánr, když natočil dva filmy s Klausem Kinskim v hlavní roli – Lover of the Monster a The Hand That Feeds the Dead. Druhý jmenovaný snímek, inspirovaný francouzským filmem Eyes Without a Face, vypráví příběh šíleného vědce, který unáší mladé ženy, aby transplantoval jejich kůži na svou znetvořenou manželku. Oba filmy byly natočeny během osmi týdnů se stejným obsazením a štábem v istanbulské vile jako italsko-turecká koprodukce. Kontroverzní tvorba Největší kontroverze Garrone dosáhl svými nacistickými exploatačními filmy SS Experiment Love Camp (1976) a SS Camp 5: Women's Hell (1977). Tyto snímky, natočené bezprostředně po sobě se stejným obsazením a štábem, vyvolaly značné pobouření, přičemž první z nich byl ve Spojeném království zařazen na seznam zakázaných "Video Nasties". Jako scenárista se Garrone podílel na různých žánrech od erotických komedií (La clinica dell'amore, 1976; ...And Give Us Our Daily Sex, 1979) přes spaghetti westerny (Degueyo, 1966; Killer Kid, 1967) až po mysteriózní thrillery (The Blonde Connection, 1969). Závěr kariéry a odkaz Po napsání scénářů k ženským vězeňským filmům Hell Behind the Bars (1984) a Detenute violente (1984) se Sergio Garrone stáhl z filmového průmyslu a údajně si otevřel vlastní restauraci v Římě. Zemřel 12. července 2023 ve věku 98 let. Garrone zůstává v paměti filmových fanoušků jako všestranný tvůrce, který se dokázal přizpůsobit různým žánrovým trendům italské kinematografie od 60. do 80. let 20. století, ať už šlo o spaghetti westerny, gotické horory nebo kontroverzní exploatační filmy.